Jarní cyklovýlet 2025 byl z důvodu silně nepříznivého počasí zrušen. 21. květen 2026 byl dnem návratu NASA do přívětivého prostředí chaty Povodí Odry. Jízdenky a výběr tras zajistil Tonda Jeseník, chatu Laco. Vlakem z Blanska jeli Ježek, Inošek, Ota Sedák, Alošek a Honza Ženich, v Brně se přidali Laco a Jeseník. Motorizovanou část tvořili Jezák, Švagr-Strýc a Mapa-Pumpa. První zastavení motoristů bylo na benzince u Přerova. Mapa překvapil objednávkou espresa a kulajdy, překvapená prodavačka se divila této dvojkombinaci, bylo ji vysvětleno, že ve skutečnosti jde o trojkombinaci, protože v trávicím traktu konzumenta vznikne vlastně ještě cappuccino. Po příjezdu do místa pobytu a zjištění že nás nikdo nečeká následoval přesun ke Koníčkovi. Po obědě nástup do sedel a motoristé se vydali do Frýdku-Místku, kde bylo domluveno setkání s ostatními, kteří se přesunuli z Ostravského nádraží přes Dolní Vítkovice po cyklotrase podél Ostravice do cukrárny Marek na Místeckém náměstí. Po ubytování se jelo do Vojkovic ke Koníčkovi. Tentokrát byl na čepu i Hatatitla 14,5°, zachutnal všem, z bezpečnostních důvodů se převážně přešlo na Ryzáka 11°a Grošáka 12°. Večer byl zakončen na chatě konzumací cca poloviny zásob slivovice a ostatních pálenek, nejvíce chutnala Ježkova slivovice a hruškovice, kterou nás obšťastnil Jeseník.
Druhý den se vyrazilo do Českého Těšína. Prosluněné ráno, krásná příroda, prostě paráda. V Těrlicku se dala polévka s pivem. Na hrázi přehrady se rozloučil Sedák, který se vydal sám do Frýdku-Místku konzultovat s odborníky potřebu náhradních dílů pro opravy elektrokol s následným nákupem potřebných komponent. Ostatní pokračovali přes přehrady do Českého Těšína. Cesta se ani tentokrát neobešla bez průjezdu lesem, kterou nejen já, ale i ostatní zdolávali pěšky. Po příjezdu do města Jeseník zvolil oběd až na samém konci v parku u řeky Olše. Bohužel bylo ještě zavřeno. Jeseník s Aloškem a Ženichem odjeli zajistit někde oběd, restauraci našli až na druhém konci města, takže ze slíbeného návratu k ostatním nebylo nic. Ostatní počkali na pivo. Ježek zjistil prázdnou pneumatika, po opravě se vydala skupina na oběd. Po obědě byla slíbena cukrárna, která se ale nekonala. Cesta zpět vedla nádhernou rozkvetlou krajinou s výhledy na severní část Beskyd. Večer byl věnován opékání špekáčků na ohni, který připravil Jeseník a udržoval Ježek.
V sobotu se vyjelo po krásné cyklostezce podél Morávky. Byla to sice stejná trasa jako minule a po jiné stezce. Minuli jsme přehradu Morávka, dál po silnici k odbočce na Visalaje. Po zdolání strmého prďáku bylo nám dopřáno pivko na Visalajích. Krátký odpočinek, po kterém už to šlo jen s kopce, nejprve totálně prudký sjezd lesní cestou a pak po asfaltu na hráz přehrady Šance. Oběd byl na zahrádce v Ostravici. Při odjezdu jsme se setkali s Alošekem s Ženichem ti to vzali přes na Lysou horu, kterou zdolali bez elektropohonu. Klobouk dolů před takovým výkonem, Ženich 82 roků! Pospíchalo se domu na hokej se Slovenskem, ale ve Frýdlantu jsme nevynechali cukrárnu Libušku, stálo to za to. Jeseník objevil zkratku, na navigaci nejsou informace o povrchu, a tak nás zaved na totálně kamenitou polňačku, fuj. Landa by řekl „cestičkou blíž, po cestě spíš“. Prostatici se opozdili, a tak jsme s Lacem ztratili kontakt s ostatními, přejeli jsme odbočku do lesa a zajeli si kousek do kopce. Po zjištění omylu jsme se vrátili na správnou cestu. S ostatními jsme se setkali na pivě v Nošovicích. Následoval nákup V Dobré a návrat domu a k hokeji. Večer si Jeseník Ženichem zajeli do Vojkovic, vystupovala tam skupina Buty.
V neděli se jelo do Kopřivnice. Alošek a Ženich to vzali přes Frýdek-Místek, ostatní dle předem připraveného plánu. První zastavení bylo v Hukvaldech, samozřejmě bylo nutné doplnit tekutiny. Na terase hotelu usedlo 8 znavených cyklistů a k našemu překvapení obsluhoval stejný číšník, co se o nás v sobotu staral v Nošovicích. V Kopřivnici jsme usedli k obědu, ale při prostudování nepříliš bohatého jídelníčku, kde jídla začínala nad 300 Kč jsme dali jen pivo a někteří kulajdu. Následoval přesun do vietnamského bistra, kde si všichni mimo Inoška vybrali a nacpali své báchory k prasknutí. Po obědě byla prohlídka muzea osobních vozů Tatra. Inošek zde byl již dříve, tak se odebral k domovu. Sedák s Jeseníkem jeli ještě shlédnou nákladní vozy Tatra, ostatní se přesunuli na terasu cukrárny Rimini, kde holdovali zákuskům, kávě a zmrzlině. Po příjezdu Jeseníka a Sedáka bylo zaveleno k odjezdu. Cestou přes Hukvaldy jsme vzdali hold Leoši Janáčkovi. Pod Hukvaldskou oborou jsme objevili překrásný areál Kozlovického mlýna, tak se zasedlo na pivo. Zpáteční cestu Jeseník operativně zkorigoval, aby se vyhnul kopcům a špatným cestám a spolehlivě nás dovedl domů. Alošek s Ženichem jeli opět sólo a stihli ještě navštívit zoo krokodýlů. Závěr dne se vyznačoval balením a návštěvou Koníčka. Po konzumaci několika druhů piv se jelo na chatu. Švagr -Strýc si tentokrát dal Speciál 20°a pak si chtěl osedlat Hatatitlu, dopadlo to, ale opačně byl osedlán Hatatitlou. Cestu na chatu za dohledu Sedáka zvládl.
Poslední den pondělí se začalo brzkým vstáváním, aby byla rezerva na vlak z Ostravy. Chata byla uklizena, poslední úpravy provedl Inošek s koštětem na verandě. Menší technická závada se objevila při otvírání velké brány. Klíč se v zámku otáčel, ale neotvíral. Po několika marných pokusech jsme zavolali pani domácí, která měla přijet převzít chatu, aby vzala náhradní klíč. Poradila nám vzít z kůlny sekeru a zámku domluvit. Úkolu se zhostil Ježek, několika dobře vedenými poklepy donutil zámek k činnosti, a tak bylo i auto vysvobozeno. Po rozloučení následoval odjezd do Ostravy a Blanska.
Mapa-Pumpa
Foto: Mix
