Foto: Staňa
Cestovní deníček č .3. mapující události Tour de burčák 14. až 18.9.2022
Slovo úvodem:
1) Po ručně do kalendáře vpisovaných záznamů z akcí Baltyk I. a Baltyk II, jsem zvolil tuto formu záznamu. Jednak by se zápis do kalendáře nevešel a jednak by mohl být nepochopen z důvodu nečitelnosti.
2) V roce, kdy bude připomenuto 30. výročí zahájení provozu sauny, pod mým dozorem a 25.výročí založení party NASAvky, je dobré si ledacos připomenout.
Den 1, středa 14.9.2022. V 19:30 příjezd Poláků z Ekorama do Blanska, ve složení 6 mužů, 13 žen, 1 řidička. Ubytování bylo po několika odhlášení původních účastníků a požadavků na samostatné ubytování 2 manželských párů a řidičky, vč. nedostatku volných lůžek v Aquparku řešeno operativně: 17 osob v Aquaparku, 3 osoby (Robert, Andrzej a Stanislava W.) bezplatně u mě doma. V tomto složení jsem, po odskočení z Dolní Lhoty z oslavy „60“ Míry, rozdal klíče do pokojů a po večeři byl zavelen odchod do hospody na pivo. Po příchodu do liduprázdné zahrádky v 21:00 hod. nastal první problém. Mně neznámý pinkl, který se klátil za pultem řekl, že je zavřeno a po dotazu od kdy řekl, že od 22:00. Načež jsme mu řekli, že pivo stihneme. Po dotazu, jaké pivo má, řekl otráveně 10, 11, 12 a po opakování dotazu na světlé, tmavé a odkud, opakoval 10, 11, 12. To už bylo divné, ale zhruba polovina si objednala. Vrchol nastal, když si Tomek vzal nealko z vedle pultu stojícího chlaďáku pro manželku. To pinkl vyletěl, jak čert z krabičky a s výkřikem: „Do p..i, co to bereš, to je moje“ začal trhat Tomkovi flašku s džusem z ruky. To už jsem se do toho vložil a za výkřiků Poláků: “Zdenek, my s tobou“ jsem si s ním začal vysvětlovat jeho chování (pouze slovně). Polovina, která ještě pivo neměla řekla, že jde pryč. Pak se ale vrátila a čekala až ostatní dopijí. Atmosféra byla na bodu mrazu a mě hanba fackovala (a fackuje dosud). Do výměny názorů se vložili přišedší štamgasti, kteří se situaci snažili uklidnit. Každopádně při odchodu za mrazivé nálady, kdy mě Poláci konejšili: “Zdenku,nedenervuj se, on je pijanyj“, Robert prohlásil: “tady už nikdy“ a to po deseti letech popíjení piva tamtéž. Píšu to tak rozvláčně protože mě to hodně ranilo a po zkušenostech z dokonalou organizací akcí v Polsku a množství práce, které mě příprava jejich pobytu v Blansku dala, jsem tento začátek považoval za tragický a proto ani já do této hospody už nikdy nepáchnu. Tož tak.
Den 2, čtvrtek 15.9.2022. Po snídani v Aquaparku jsme po mezipřistání u Colosea dorazili do Dělňáku, kde má výstavu fotografií Stanislav. Po všeobecném focení bylo Robertem navrženo, že uspořádá Stanislavovi výstavu fotek v Legnici. Začal jsem do toho navrhovat, že by bylo zajímavé udělat výstavu dvou fotografů, jak vidí město toho druhého (Stanislav Legnicu a Andrzej F., který byl také přítomen Blansko) a to bylo odsouhlaseno. Následovala cyklotrasa Pustým žlebem do Sloupu a navazující prohlídka Sloupsko-Šošůvských jeskyní, se závěrečným polským komentářem. Oběd v hotelu Broušek ve 12:30 probíhal v klidu do okamžiku, kdy začal lijavec. Po konzultaci s radarem byl odjezd odsunován dál a dál. Po snězení oběda, vypití piva, kávy a konzumaci snad všech dostupných dortů jsme ve 14:30, za momentálně zmírněného deště, vyrazili co nejkratší cestou ku Blansku. Po odjezdu přestalo pršet a začalo lít. A to až do Blanska, kam jsme přijeli promoklí na kost. To nezabránilo tomu, abychom se nesešli v restauraci Na ledu, kde byly po celou dobu pobytu snídaně a večeře a nezapařili za doprovodu Andrzejova repráku a osvědčených songů. Naštěstí malá, mladá, zralá (zdánlivě si odporuji, ale kdo viděl, pochopí) obsluhující, měla pro nás nesrovnatelně větší pochopení, než idiot z předchozího večera (dokonce si s námi trsla). Proběhla vložená oslava narozenin Buguši R. Pozornost upoutal nějaký Marek, který byl v pracovních kalhotách na pivu se spolupracovníky ubytovanými taky v Aquaparku. Byl to skvělý tanečník a když po vystřižení nenapodobytelných tanečních kreací ještě zaburácel celou píseň Hej gurale, všechny Polky se do něj zamilovaly. Tím skončil den 2.
Den 3, pátek 16.9.2022. Po snídani a kolektivním nákupu v Bille jsme se po dohodě rozdělili na dvě skupiny. Menší, pod vedením Pepi, ve složení Andrzej a Stanislava W., Andrzej F., Krzystof B., Ela K., Ivonka L. se vydali směrem Horničky a singltreky v Jedovnicích. Větší zbytek nabral směr Černá Hora-pivovar, Býkovice Porčův mlýn, Lysice zámek. Před obědem v restauraci Na městečku byla netradičně káva a štrudl v kavárně na zámeckém nádvoří. Tam fungoval další exotický kavárník ve věku 60+ a váze 130-, který se zasmušile potuloval mezi stolky, v patách s anglickým buldočkem, se kterým si byl k nerozeznání podoben. Marné snahy přítomných dam o jeho rozveselení odbýval konstatováním: “Já už su takové“, kterému nikdo nerozuměl. Oběd, až na překládání nepřeložitelných názvů jídel do polštiny, proběhl bez komplikací. Po obědě směr Kunštát, Rudka jeskyně Blanických rytířů a návštěva v keramické dílně pana Růžka, který vykouzlil na hrnčířském kruhu krásnou vázičku, kterou k všeobecné nevoli zmačkal a zahodil. Po návratu,tentokrát za sucha, naložení kol na přívěs, aby bylo vše připraveno na odjezd do Znojma druhý den. Po následující večeři nastalo pivo a tance (za osvědčené účasti Marky). Nadšení vyvolal příchod Pepi a Nadi U., které si všichni pamatovali z Baltyku I. Vrcholem večera bylo kolektivní vniknutí na ledovou plochu, což nám umožnili spřátelení ledaři a následné taneční kreace bez bruslí.
Den 4, sobota 17.9.2022. Po snídani (tentokrát v 7 hod.), byl zavelen odjezd směr Znojmo. Za zmínku stojí, že po dvou ne moc zdařilých „kierowcach“ z předešlých „rajdů“, za volantem seděla řidička Maryška (drobná blondýnka, do které by nikdo neřekl, že si poradí s volantem busu bez posilovače). Maryška po přemlouvání odsouhlasila, že bude s námi jezdit na roweru, ale vzhledem k rychlosti tohoto rozhodnutí se nepodařilo zajistit odpovídající elektrokolo. Maryška se vypořádal bez problémů s objížďkou na úseku Lechovice-Znojmo a na čas nás dovezla na start Tour de burčák v Loučském klášteře. Po vyfasování v předprodeji zakoupených startovních balíčků se k nám přidal místní občan Luboš Bednář, kterého jsem předem požádal o doprovod, jako letitého kamaráda. Luboš vyfasoval můj náhradní dres NASAvky, aby byl v davu cyklistů viditelný. Stejným dresem vybaven a polsko českými vlajkami na rybářském prutu, umístěném na zádi mého elbyku jsem se vydal vstříc dalším dobrodružstvím. A že jich bylo! První nastalo,když po žádosti Andzeje F. jsme odbočili na vinici Šobes (jako nejvyhlášenější vinnou trať v okolí a snad i v Evropě) jsme odbočili z hlavní trasy. Tím jsme přišli o Roberta, Andrzeje D. a Elu, kteří jeli poslední a tedy po vyznačené trase. Po zbytek cesty jsem si domlouvali setkání v Rakousku, kde odpadlíci zakotvili, ke kterému došlo až v cíli. Konec Touru jsme jeli v pekelném větru a zimě a to až takovém, že rybářský prut s vlajkami na mém kole se zlomil a ztratili jsme tím opěrný bod v davu ostatních cyklistů.
Pokud jste se textem prokousali až sem, nenechte si ujít poslední dobrodružství dne. Po příjezdu do cíle Tomek smutně konstatoval, že nemá „plecak“ (batoh), ve kterém má doklady, peníze, kreditní karty, klíče do domu a od auta, kterým sólo přijeli. A to jak svoje, tak i manželky Liliany. Po dotazu, kdy ho měl naposledy, zahlásil, že v Rakousku, 20 km od cíle. Po více, či méně zdařilém vymýšlení, jak se ke ztracenému batohu dostat se podařilo dovolat na domnělé místo ztráty a světe div se, batoh tam byl a navíc pořadatel se nabídl, že ho přiveze do Znojma, do cíle. Byl to člověk, který dělal losování cen z tomboly a po příjezdu a vydání ztraceného batohu byl odměněn nadšeným děkováním a focením se s majiteli. Za zmínku stojí, že moje známá, se kterou jsem se na trase potkal, odložila peněženku (ve které bylo 4.700,-Kč) na WC a samozřejmě zapomněla. Ztrátu obrečela a v cíli slyší: “… a našla se peněženka …“, běží k hlasateli a po ztotožnění jí dají její peněženku, ve které je 4.700,-Kč. Tak snad to s námi nebude tak zlé. Po šťastných nálezech jsme se ještě vydali nahoru do Znojma a prochodili historické jádro. V Blansku jsme po objízdné trase byli ve 22:00.
Den 5, neděle 18.9.2022. Po snídani odjezd ,směr Legnica. Vše špatné zapomenuto (já ale ne) a Robertem oznámeno: „ukončení sezony 2022, 22.10.2022, Zlotoryje.
Plán na rok 2023, Rajd Berlín-Košice, cca 700 km, na 14 dní, v termínu červenec-srpen 2023, účastníci: Polsko, Německo, Anglie, Francie, Slovensko, Česko ?, v počtu cca 50-70 cyklistů, ve 4-5 autobusech doprovodu. Robert si holt dává čím dál větší cíle. Na obě akce jsme zváni.
Dodatečně děkuji za pomoc: Pepa, Naďa, Otík, Mapa, Petr.
A to je vše.
Kopr