Sepsali: Gabča, Kakin a Inoušek
První jarní cyklovýlet v roce 2022, tentokrát do Beskyd, proběhl od 12 do 15 května, pod vedením Inouška a za účasti Ježka, Kakina, Švagra Strýce, Džezíka, Jeseníka, Otíka, Lace, Míry a Gabče. Ubytování v kempu u přehrady na Horní Bečvě perfektně zajistil Jeseník, jakož i jízdenky na vlak z Brna do Hranic na Moravě. První skupina vyjela v 6 hodin ráno busem z Blanska do Brna. Kola se pohodlně vezla v leže, položená na matracích, pod plachtou na korbě nákladního auta. Po příjezdu do Brna se část expedice (Inoušek, Kakin, Ježek a Míra) rozhodla nepromarnit čas čekáním na rychlík a vyrazila zkontrolovat nedaleko ležící soutok řek Svitavy a Svratky, což se s úspěchem podařilo. V Brně se připojil Laco a Jeseník a společně se pokračovalo do Hranic na Moravě. Odtud již na kolech proti proudu Bečvy po perfektní cyklostezce směrem Horní Bečva. Ve Valašském Meziříčí přišlo na řadu posilnění obědem a v Rožnově pod Radhoštěm posezení na kávě a zákuscích. Někteří náruživější gurmáni si ovšem popřáli i nějakou tu porci zmrzliny. Ještě při výjezdu z Rožnova se k výpravě připojili Džezík a Švagr Strýc, kteří přijeli naproti na kolech, již z ubytovacího zařízení, jelikož z Blanska do Horní Bečvy putovali autem a ostatním přivezli zavazadla (za což patří Džezíkovi dík). Po příjezdu do kempu, následovalo ubytování. Poté všichni vyrazili už jen na pěší výlet po okolí s cílem dát si něco dobrého k jídlu a zavlažit těla. Večer pak probíhalo vyhodnocení dne a následoval standardní večírek při slivovici.
Na druhý den byl naplánován výlet na Lysou Horu. Příjezd k úpatí Lysé Hory, podél vodní nádrže Šance. Před nástupem na Lysou Horu to vzdal Gabča a vydal se po vlastní trase přes lesy a údolí zpět do Horní Bečvy. Asi v půli cesty mu volal Kakin, že se spolu s Mírou a Ježkem vydávají v jeho stopách, protože: „s těmi křižíkovci a jejich zkratkami to prostě nahoru nedají a stoupat pěšky, tlačnými figurami, je naprosto deprimující“. Oficiální cyklotrasy byly totiž cestou k vrcholu operativně vyloučeny, protože by to příliš prodlužovalo trasu. Gabča spokojeně dojel do restaurace Valaška, kde si dal oběd a nějaké to pivko. Za několik desítek minut přijeli i Kakin, Míra a Ježek, kteří se ještě před klidným výstupem a zdoláním vrcholového a vyhlídkového místa „Bařiny“, posilnili chutným obědem v malé hospůdce na pokraji Ostravice, kam po cyklostezce od vodní nádrže sjeli. Zbytek výpravy dorazil k večeru s obrovským nadšením z pokoření Lysé Hory na elektrokolech. Večer, po doplnění kalorií v restauraci Valaška, následovalo opět klasické posezení celého kolektivu.
Třetí den byl ve znamení výletu přes Rožnov pod Radhoštěm na Velký Javorník a dále lanovkou z Trojanovic na Pustevny. Gabča si s ohledem na zdravotní indispozici naplánoval vlastní cestu. Přidali se k němu Míra, Ježek a Kakin. Asi po kilometru, když se ukázalo, že kola bude nutné opět vyžduchat proti sjezdovce na Benešky, se Kakin odpojil a vrátil ke zbytku týmu. Ostatní pokračovali dál a po výstupu na Benešky pokračovali po červené ve směru Vysoká a dále přes Ladův pramen a Velkou Hanzlůvku po lesní cyklotrase do Velkých Karlovic. Tam oběd a návrat přes Bernešky, Kotlovou a Hluboký do Horní Bečvy. Po nákupu občerstvení na následující den, následoval již návrat cestou podél silnice a samozřejmě na Valašku a do kempu.
K partě moto-cyklistů, „baterkářů“ odjíždějících na Velký Javorník se přidal, vrátivší se od klasických cyklistů Kakin v naději, že přece jen tady urazí o něco více kilometrů než jen cestou do Velkých Karlovic a zpět. Jelikož byla sobota a tudíž poměrně slabý provoz a cesta byla v podstatě celá z kopce, tak se opět vyrazilo po hlavní silnici. Jak jinak. Ovšem, záhy se ukázalo, že provoz začal houstnout a tak se Kakin od vedoucího Inouška odpojil a zahnul na cyklostezku vinoucí se paralelně se silnicí. Po příjezdu na první křižovatku v Rožnově pod Radhoštěm, kde se téměř střetávala stezka pro cyklisty se silnicí, Kakin zjistil, že Inouška nikde nevidí a že také není ani vidu po ostatních účastnících zájezdu. Ti se ale vzápětí přiřítili, marně vyhlížející svého vůdce. Chvíli nastala bezradnost, co dál a především kam ujel Inoušek. Ten se po několika dlouhých minutách objevil na protilehlém parkovišti a velice se podivoval jak to, že nikdo není s ním a kdy všichni jsme. Po vyjasnění situace a hlavně stoupající nelibosti s putováním po frekventované silnici, jsme se pustili kličkami mezi domy a po staré cestě k sedlu Pindula, kde se pak již měla opustit silnice a jízda pokračovat po lesních cestách. K tomu nakonec došlo a všichni začali svorně stoupat po zpevněné lesácké cestě svahem vzhůru. Jelikož Beskydy jsou především hory, tak stoupání bylo poměrně prudké a samozřejmě dlouhé. Moto-cyklistům to evidentně nevadilo, ale Kakin se asi v půli kopce, se slovy: „Nemusím mít ani vidět všechno“, rozhodl odpojit a pokračovat dále sólo, po vlastní ose. Kakin po krátkém rozloučení s partou směrující dál na Velký Javorník, prostudování mapy a především zjištění, že nastává čas oběda, udělal otočku zpět a vrátil se do Rožnova. Tam si ochotně nechal v informacích poradit hospůdku, kde se dobře vaří a vydal se posilnit na další cestu. Po obědě, se Kakin rozhodl, že přece jen nenechá partičku moto-cyklistů jen tak a cestou zpět na Horní Bečvu přemýšlel kudy nejlépe na Pustevny. Rozhodnutí uzrálo po dobré kávě a z Prostřední Bečvy se vydal, nakonec také po silnici, pozvolna stoupat těch zhruba 555 výškových metrů k Pustevnám. Nahoře po telefonickém kontaktu zjistil, že kamarádi za použití lanovky jsou už v prostoru a pohybují se pěšky po naučné stezce Valaška. To ho příliš neoslovilo a nechtíc vychladnout, obkroužil chaty i návrší a zamířil, tentokráte mnohem pohodlněji, zpět dolů k Bečvě a poté vzhůru proti proudu až na ubikaci.
Inoušek dodal k výletu následující zprávu: „Předem se musím všem omluvit za moje ranní pozdní stávání a že tím celou partu brzdím, ale čas domluveného odjezdu 9.00 hod jsem v předstihu vždy dodržel. Za krásného (jak už je normální) jarního slunečného dne – Kakin, Sedák, Švagr. str. Džezik, Jeseník, Laco a já, po vzájemné domluvě že se POJEDE PO HLAVNÍ SILNICI, protože ráno takový provoz nebude, jsme se rychlostí blesku, trvale z kopce, pustili směr do Rožnova p. R. Před příjezdem do Rožnova některý účastník za mnou, mě informoval, že se na to už může vys..t, jet pořád po cestě a tím vznikl první zádrhel. U křižovatky u Eroplánu se podařilo díky mobilním telefonům přesvědčit zbytek party, že vymočit se mohli i v plánovaném směru naší společné trasy. Při dodatečném jednotlivém výslechu kdo to zavinil, jsem zjistil, že parta je semknutá (jako ta Timurova) a nikdo nikoho neprozradil. Další cesta po korekcích Jeseníka (děkuji) proběhla po překonání frekventované cesty přes Pindulu a odbočení na plánovanou cyklotrasu. No, rozhodli jsme se správně, ale některá stoupání vyžadovala el. kolám přidat šťávy a Kakin tlačit nechtěl – teda kolo, tak nás v slzách opustil. Po jednom pivečku Radegast, jsme udělali nějaké foto z krásné rozhledny Velký Javorník, a sjeli jsme na oběd do Frenštátu p.R. Meníčko – LÍČKA s polévkou za 145,-kč a po pivku na zmrzku. No nelze zapomenout napsat, že Jeseník odmítl moje přání, aby navigoval celou partu na další trase do Trojanovic na lanovku na Pustevny. Už jsem mu odpustil a omluvil se mu a on odpustil i mně. No, návštěva nové rozhledny Valaška i po překonání přístupové cesta byla správným rozhodnutím. Cesta do campu do Hor. Bečvy oproti úvaze přes Martiňák po časovém presu je změněna a jede se po hlavní silnici do Bečvy. Z mého pohledu hezký výlet, máme na co vzpomínat a ještě chci poděkovat Vám všem, že mě mezi sebou strpíte, i když jsem většinou nedokonalý, ale budu na sobě i nadále pracovat.“ Tolik z pera Inouškova.
Čtvrtý den návrat domů. Gabča se vydal již v 7 hodin, ostatní ho následovali o hodinu později. Cesta podél Bečvy, tentokrát z kopce, byla velmi příjemná. Celá parta se sjela na nádraží v Hranicích a pak pokračovala vlakem do Brna. Ve Vyškově se odpojili Ježek, Kakin a Míra a jeli na kolech přes Rakovecké údolí do Blanska, čímž se jim podařilo zdolat 100km denní hranici. Jeseník jel z Brna na kole domů do Troubska, Otík společně s Lacem na kole směr Řečkovice a následně Otík přes Lelekovice, Babí lom a Vranov do Blanska. Inoušek z Gabčem to vzali autobusem. Po celou dobu výletu krásné jarní počasí. Nikdo se nezranil a zaznamenán byl jediný defekt v podobě prázdného kola Jeseníka, ale jinak žádná mimořádná událost. Pouze Kakin zjistil dodatečně, až v pondělí, že zřejmě usilovným šlapáním při výstupech částečně zadřel obě vodící kolečka v přehazovačce. Na závěr je třeba konstatovat, že se jarní akce sice vydařila na výbornou, ale současně se projevila značná disproporce mezi cyklisty a moto-cyklisty, kdy zejména v členitém kopcovitém prostředí nelze kolům s pomocníčkem na baterky stačit. Poděkování patří zajišťovatelům všeho možného i nemožného, organizátorům zájezdu i tras, navigátorům a také všem zúčastněným za spořádané a vytříbené chování a respektování jedince i kolektivu.
Foto: Gabča
Foto: Jeseník
Foto: Inoušek
Video: Sedák