Podzim 23. – 26. 9. 2020 Broumovsko.
Podzimní kolo mělo trochu nezvyklou atmosféru. Termínově bylo posazeno až na závěr září, protože v předchozím víkendu jsme hostili Ekoramu z Legnice a bylo ovlivněno zesílenou invazí coronaviru, navíc umocněnou prudkou změnou počasí, kdy se z letních dnů přecházelo do sychravého podzimu.
Z původně přihlášených 12 ti zájemců nás jelo jen 6. Doprava byla netradiční dvěma auty. Ve středu ráno se naložilo do Jazzákova Pegueotu 3 kola, Jazzák, Inošek, Honza Nejezchleb, Mapa-Pumpa a malá Peggy /pejsek/. Do Lacovy Alhambry Laco, Ota a zbytek kol a bagáže. První překvapení nás čekalo v Rychnově nad Kněžnou, kdy Petr zjistil, že nechal doma tretry. Vyřešil to nákup plastových nášlapů do SPD. V motorestu u Sekerky se doplnily chybějící kalorie. Po příjezdu na místo ubytování v Teplicích nad Metují nás v penzionu Metuje čekalo příjemné překvapení, byly pro nás rezervovány 2 chatky a pokoje. Vybrali jsme pokoje a nelitovali jsme, při změně počasí v pátek bychom si nedovedli představit pobyt v chatkách. Odpoledne jsme se vydali podél Metuje k Teplickým skalám a do Adršpachu. Posilněni pivem v Lesním zátiší přímo u skalního města jsme se vydali na trasu vedoucí po západním okraji adršpašsko-teplických skal s hezkými výhledy na skalní města, trasa vedoucí po zpevněných polních a lesních cestách nás zavedla přes Liščí horu, k rozcestí na rozhlednu Čáp a dlouhým sjezdem přes Skály do Teplic. Večeře v místním hostinci završila program prvního dne.
Ve čtvrtek jsme se vydali do Broumova, staré město s nádherným benediktinským klášterem nás přivítalo sluncem. Po obědě na Střelnici jsme se přesunuli do Meziměstí. Tam se Petr rozhodl jet domů za Peggy, ostatní zvolili cestu přes Polsko. Po známé silnici jsme dojeli do Mieroszowa. Honza nás hnal stále po žluté značce, kterou sice nikdo jiný neviděl, a to bylo dobře, protože jsem se dodatečně dovědě,l že vede do námi nenáviděnému Walbrzychu. Inošek zavelel vracet a spolehlivě nás dlouhým lesním stoupáních dovedl na vrchol pohoří k Zdoňovu, kde je přechod do vlasti. Po sjezdu do údolí se nám nechtělo jet již zpět a tak jsme se vydali přes Libnou do Horního Adršpachu. Krátkou asfaltku podél potoka vystřídal stále se zhoršující povrch vozovky. Původní cesta vybudovaná ještě před odsunem sudetských Němců, kterou tvořily pískovcové valouny, byla místy zaplněna pískem, takže poskakování po valounech bylo střídáno bořením se do písku. Korunu tomu nasadili novodobí obyvatelé tohoto krásného kraje tím, že kam potřebovali zajet zemědělskou technikou tak volně nasypali makadam. Nádherné lesy a pastviny s ovcemi, kravami a koňmi, bez další známky lidské činnosti jsme při sjezdech nemohli moc vnímat, protože jsme sledovali cestu před koly a snažily se z něho nespadnout. Po příjezdu do Adršpachu jsme našli horolezeckou hospodu. Posezení hospodě u Tošováka bylo příjemným zpestřením. Již na dveřích jsme byli upozorněni, že v tomto podniku obsluha roušku ani jiný lapač bakterií nenosí. Pokud máte obavy, že budete obsluhou infikováni, navštivte prosím jiný hostinec, kde obsluha jistě patřičně vybavena bude. Nebylo co řešit, to je naše krevní skupina. Výborná kuchyně, rozumná obsluha, pivo Polička, vše OK. K večeru jsme se vrátili do Teplic.
V pátek již vytrvale pršelo, to nás ale od jízdy na kole nemohlo odradit, jen Petr zvolil pobyt v penzionu se svoji Peggy. Patřičně zabaleni do pláštěnek jsme se nejdříve vydali opačnou cestou, než ve středu, tedy do kopce k odbočce na rozhlednu Čáp. Tam jsme našli tři přibližně stejně staré poděsy jako my, kteří vyjeli z České Metuje, kde byli ubytováni. Přijeli z Frýdku-Místku. Ve stále trvajícím dešti se pokračovalo přes Stárkov, Vápenku, Jívku, Janovice a Hodkovice do Adršpachu. Silnice vedla většinou lesem a hlubokým údolím s pasoucími se stády dobytka. Vesnice byly upravené, krásné roubenky, ale zavřené hospody. V Adršpachu již nám známa hospoda u Tošováka otevírala až v poledne, ale byli jsme přivítáni již o půl hodiny dříve. Na klavír místní pianista v montérkách hrál regtime melodie. Grog a horká bramboračka navodily příjemnou atmosféru, navíc byly roztopeny krbová kamna, nebylo kam pospíchat. Zavolali jsme Petrovi, který přijel s Peggy. Domů jsme se vypravili až kolen čtvrté hodiny. Za stálého deště jsme dorazili zpět do Teplic. Prší, prší a stále prší.
V sobotu po snídani jsme vyrazili zpět do Blanska. Oběd navrhnul Inošek na koupališti V Letovicích. Koupaliště bylo zavřeno, hospoda nikoliv a nezklamala. Domů jsme přijeli po 14 hodině. Bylo to opět úžasné, i když v závěru počasí nevyšlo podle představ a najeli jsme jen cca 120 km, ale v nádherném koutu Severovýchodních Čech.
P.S. Jak bylo na jaře avizováno, elektrokolo mají již Mapa-Pumpa, Inošek, Jeseník, Ota, Švagr-Strýc, Laco. Ve stadiu výběru kola je již Jazzák.
Zapsal Mapa Pumpa
Foto: Sedák
Foto Inouch
