Zase se nikdo nepokusil o zápis z cesty, které se ve dnech 18. až 21. září 2008 zúčastnili: ALHAS, GABČA, INÓŠEK, JEŽEK, KAKIN, LACO, LANDA, STŘEVLÍK, TABULKA a ZADÁK. V archivu jsem našel program cesty, kterou jako vždy připravil INÓŠEK. Trochu mi to pomohlo k osvěžení vzpomínek.
Vlakem jsme tehdy dojeli do Litoměřic. Navštívili jsme Terezín, radniční věž v Litoměřicích, zámecký park v Ploskovicích a v pozdním odpoledni jsme kolem výrazného kopce Sedlo (726 m) dojeli do Úštěku. Tam byla v chatkách autokempu po příští tři noci parta ubytována.
Majitelé (či nájemci) v tomto podzimním čase již prázdného kempu se uvolili, že nám budou po návratu z celodenních cyklovyjížděk připravovat večeře. V podvečer se ti, co neměli ještě po celodenním putování dost, vydali „zdolat“ kopec Sedlo (nepodařilo se jim to). Ti co se chovali „rozumně“ se šli seznámit s městečkem (to se jim zdařilo).
Podzim se již hlásil o slovo, takže v noci klesala teplota k nule. V tenkostěnných chatkách bylo chladno, ve zděné jídelně však hřála kamna a bylo tam fajn. Mimo nás a domácích byl v kempu ubytován ještě starší manželský pár. Zřejmě to byli častí zákazníci, takže seděli spolu s majiteli a asi dvěma místními štamgasty u stolu hned vedle kamen. Parta měla pro svoji potřebu ostatní místa v rozlehlé jídelně. Večery se tam věnovaly klábosení, hraní kulečníku či karet.
Ráno se z Úštěku vyjelo silnicí přes Holany a Zahrádky dál krásnou cestou „Peklem“ mezi skalami do České Lípy. Tam se v restauraci „Nebe“ obědvalo. Pokračovalo se lesními partiemi přes Slunečnou do Kamenického Šenova. Prohlédly se čedičové kamenné varhany na Panské skále a pokračovalo se do Nového Boru. Po návštěvě místní cukrárny se pokračovalo přes Sloup v Čechách zpět do Úštěku.
Další den se jelo směrem na Doksy. Projelo se kolem opuštěných pláží Máchova jezera a v Doksech se pořídil oběd. V plánu byla ještě návštěva hradu Bezděz, ale při pohledu na strmé kopce se většině (mimo KAKINA a několika dalších „vlčáků“) nějak přestalo chtít.
Projel se kousek „CHKO Kokořínsko“ a přes Dubou se dál pěknými partiemi pískovcového hřebene kolem vrchu Husa (449m) dojelo „Husí stezkou“ (věnovanou Járovi Cimrmanovi) zpět do Úštěku.
Ráno se po vyrovnání účtů a srdečném rozloučení s majiteli kempu i jejich dvěma hosty vyjelo z Úštěku směrem na Štětí. V Račicích jsme se zastavili na krátkou prohlídku vodáckého kanálu. Ze Štětí vedla další cesta silnicí podél Labe až do Mělníka.
Byla neděle a ve městě se konalo vinobraní. Proto byl vstup na náměstí podmíněn zaplacením nemalého poplatku. To nás nemile překvapilo, neboť jsme se hodlali pouze trochu porozhlédnout, ochutnat mělnickou Ludmilu a odpoledním vlakem odjet s dárkovými lahvinkami domů k opuštěným manželkám. Když se pořadatelé nenechali přemluvit, počastovali jsme je několika nepěknými slovy a odjeli mimo městské centrum. Útočiště jsme našli v restauraci poblíž nádraží. Při pozdním obědě a pivu jsme tam vyčkali až do odjezdu vlaku. I přes poněkud chladnější počasí a nenaplněný požitek z mělnického vinobraní to byl opět velmi vydařený výlet.
