Věděli jsme kam, nevěděli kdy.
Již od podzimku bylo jasno kam. Termín připomínal kyvadlo, ale nakonec to dobře dopadlo. Dopravu zajistil Jeseník „Vyhlašuji heslo pro letošní jarní výlet: S Lacem třeba na konec světa. Každý účastník musí při nástupu do vlaku říct tohle heslo, jinak nebude vpuštěn do vozu. Anebo raději NÉ, už tak mi díky cestovce „LACO“ vznikl u Regio Jetu kredit na příští výlet…“ Z Blanska vyjeli Sedák a já, v Brně přistoupil Jeseník a ve vlaku nás čekal Laco s Vlastíkem, který bohužel hned vystoupil, ale i tak Vlastíku dík.
Cíl 1. Ostrava. Po krátké prohlídce technického skanzenu Dolní Vítkovice jsme se vydali podél Ostravice na východ.
Cíl 2. Vojkovice. První zastávka byla na oběd. Překonali jsme minimální vzdálenost mezi hospodou a cukrárnou, která byla cca 100 m v Tanvaldu. Tentokrát jsme se ani nedotkli kol a přešli jsme v rámci jednoho objektu do cukrárny. Jeseník naplánoval přestávku v Paskově, přímo u cyklostezky. Zatím co jsme si dali pivko, tak si odskočil za spolužačkou. Manžel nebyl doma, bohužel ani ona, za chvíli byl zpět. Pokračovalo se přes Frýdek-Místek do Dobré, kde bylo plánováno na 17 hod. setkání s Radkem, který nás zavede k chatě Povodí Odry. Stihli jsme pivo v Dobré. Radek nás zavedl na základnu. Čekalo nás milé překvapení, krásná stylově vybavená srubová chata v oploceném areálu s příslušným vybavením, ohniště, venkovní gril, hromady nařezaného dřeva, prostě paráda. Po ubytování jsme zajeli do Nošovic na večeři. Večer jsme zakončili dopitím prvního litru slivovice. Ujeto 50 km.
Cíl 3. Beskydy, podél Morávky a Ostravice. Ráno jsme vyrazili po asfaltových stezkách do Beskyd. Hned první stoupání po úbočí Prašivé, ubralo kapacitu našich akumulátorů. V Raškovicích jsme si prohlédli opravený jez, který napájí přiváděcí kanál pro Žermanickou přehradu, Morávka teče dál do Ostravice. Pozvolným stoupáním jsme se dostali až na přehradu Morávka. Žízeň byla veliká, hospoda žádná, nebo zavřená. Dlouhé stoupání na Visalaje bylo zakončeno u okénka hotelu, konečně pivo! Následoval velmi dlouhý a ze začátku prudký sjezd k přehradě Šance. Krátké zastavení v místě, kde začalo stoupání na Lysou horu. Moji žádost, že jedeme nahoru nebral nikdo vážně. Další zastávkou byla Ostravice, oběd a vyhledání cukrárny. Volba padla na Frýdlant nad Ostravicí. Jeseník nezklamal, vybral dobře kavárnu Libušku. Obsluha vesměs pěkná děvčata, stylově oblečená s vyšívaným srdíčkem na halence. Tak se mu zalíbilo, že požádal dívku, jestli si může sáhnout na srdíčko. Překvapením bylo, „ano, ale každý na své“. Při popíjení se spojil s kamarádem Bobem a domluvil na sobotní odpoledne setkání v Nošovickém pivovaru Radegast. Další cesta přes Malenovice, Raškovice na naši základnu byla z kopce, takže baterie nebyly prázdné. Večer jsme zajeli cca 3 km do Vojkovického pivovaru Koníček. Na čepu bylo 11 druhů piv. Začalo se u Ryzáka 11°, pokračovalo Grošákem 14°, končilo se Sršněm 14°. Zklamán byl Švagr-Strýc, chtěl Hatatitlu 14,5°, ale už nebylo. Po návratu domů se dopil druhý litr slivovice. Ujeto 72 km.
Cíl 4. Těšín. Ráno nás prosluněná krajina vyzvala do sedel, směr Žermanická přehrada. Krásnou i když mírně zvlněnou krajinou jsme jeli přes Těrlicko do Českého Těšína. Pro zpestření Jeseník vybral i turistickou cestu po loukách, lesem, samozřejmě s mým pádem. Český Těšín nás přivítal poledním zvoněním kostelních zvonů. Na hraničním mostě bylo povinné foto a na radu místního Poláka nám byla doporučena restaurace Na Brandýse. Výběr nic moc, ale pivko samozřejmě Radegast. Na zpáteční cestu se zvolila varianta přes Polsko, tedy jen Těšín. Laco s Jezákem si slibovali nákup rybiček. Průjezd po kočičích hlavách jim však vzal chuť na nějaké nákupy a jeli jsme nejkratší cestou zpět do Česka. Zde nás čekalo překvapení v podobě vysokého mostu přes železniční trať. Sedák a Švagr-Strýc to vzali rovnou přes koleje. Místo cukrárny jsme po cestě zakotvili v Hnojníku, kde bylo pivo a káva. Následoval přejezd do pivovaru Radegast, kde na nás čekali Bob s manželkou Jarkou. Na malé pivní slavnosti jsme byli přivítáni u stolu s již plnými půllitry s pěnivým mokem. Příjemné setkání s Jeseníkovými kamarády provázela živá hudba, čepování a pití piva, požívání pochutin z místních stánků. Po páté hodině jsme se rozloučili a přesunuli se přes základnu opět do pivovaru Koníček. Švagr-Strýc byl opět zklamán, Hatatitla opět nebylo na čepu, já si dal Ryzáka, ostatní šli přímo na Sršně, následoval Western, ten nenadchl. Večer jsme doplili třetí litr slivovice. Nakonec jsme nepohrdli ani zbytkem Jeseníkovi vodky. Ujeto cca 70 km.
Cíl 5. Domů. Slunečné ráno dávalo tušit krásný den. Já jsem využil nabídky jet domů autem a dobře jsem udělal. Sedák nechtěl trhat partu jel s Jeseníkem a Lacem do Studénky na vlak. Cestu cca 40 km urazili za tři hodiny a čekání na vlak, který vezme kola vyplnili obědem. Do Brno dorazili kole čtvrté hodiny. Autem cesta ubíhala rychleji. Před Vyškovem jsem požádal o zastavení na močení. Po cestě na dálnici to nebylo možné. Jezák přislíbil, hned za Vyškovem, jak se naskytne příležitost. Řešení však bylo neodkladné. U plotu nemocnice jsem vyběhl a než jsem stačil vystrčit úd, už to teklo, tentokrát k mému údivu zezadu. Po prvním přívalu jsem sundal kalhoty a již plné trenky, zbytek už šel rovnou do přírody, bylo toho asi na plnou cyklistickou přilbu. Po ztrátě trenek a dvou kapesníků mě kluci pomohli s očistou. Pro kolemjdoucí to musel být božský pohled na chlapa běhajícího jen ve svetru s holou prdelí, pomáhajícími kamarády a pejskem, kterému to bylo u prdele. Naštěstí jsem z báglu vytáhl tepláky a po zabalení posraných kalhot jsme mohli dojet domů. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych jel na kole, protože nejen moje, ale i Sedákovi bágly by byly v autě, které jelo jinudy.
Poděkování Lacovi za perfektní ubytování a křižalky. Jeseníkovi za zajištění vlakové dopravy a perfektní navigace, bez chyb a omylů, neváhající si poradit s korekcemi tras na naše přání. Ostatním, za perfektní náladu. Příště ahoj s „S Lacem třeba až nakonec světa“.
Přes slibovanou nepřízeň počasí, bylo polojasno až slunečno, celkem bez větru a příjemně. Slibovaný déšť přišel, ale trval asi dvě minuty v době kdy jsme byli v kavárně U Libušky.
Mapa-Pumpa
Foto: Jeseník
