Několik slov na závěr zápisů o „expedicích“ NASA.
Měl jsem štěstí, že se mi podařilo již v téměř „vyšším věku“ získat díky sauně tolik dobrých kamarádů a přátel, se kterými jsem mohl v průběhu posledních čtrnácti let poznat na zajímavých výletech mnoho krásných míst naší země.
Nikdy nebyla nouze o legraci a spoustu zajímavých situací. Je třeba ale poznamenat, že v zápisech je zaznamenáno pouze torzo z toho, co všechno jsem s kamarády zažil.
Jsou pominuty mnohé zimní výjezdy na běžkách (u UHERY v Rovném), nejsou zaznamenány ani četné víkendové výjezdy na kolech. Za ta léta jich bylo požehnaně a rozhodně by nebylo po letech nezajímavé si přečíst třeba o tom, jak jsme se vydali hledat pramen řeky Svitavy, či jak vypadá svět z koňského hřbetu. To jsme měli možnost poznat na návštěvě, která se díky JEŽKOVI uskutečnila u jeho přízně na ranči za Jevíčkem. Nebo záznamy z výjezdů po vinařských stezkách, které pořádá rozhlas Brno – to by bylo počtení! Leč – nikdo to nezapsal. Díky fotkám LACA, ALHASE, INÓŠKA, ZADÁKA, HOCHA či SEDÁKA je však možné si na mnohé skutky taky zavzpomínat.
I KOPR občas fotil. Většinou mu ale technika (či snad něco jiného) selhala a tak se třeba na snímku objevilo několik záběrů (to bylo ještě občas jako nechtěný umělecký počin použitelné), nebo na fotce nebylo vůbec nic (to si zapomněl sundat z objektivu dekl). KOPR byl však tak dobrý, že když se mu něco z fotek nezdařilo, tak to do kroniky namaloval.
Škoda, že ani to, jak a za co parta z NASA získala cenu na turistické akci „žlutá ponožka“, kterou pořádal pivovar Černá Hora, není dostatečně zdokumentováno. Ačkoliv – o tom je přece jen pár fotek v regionálním tisku. Takže se parta nakonec dostala i do novin.
V roce 2010 se o partě z NAší SAuny dověděli i za hranicemi. Přihodilo se, že v rámci „družby“ našeho města s polským městem Legnica jsme byli prostřednictvím INÓŠKA městem požádáni, abychom se ujali skupiny polských cykloturistů a pomohli jim poznat krásy našeho kraje. I stalo se. Díky obětavosti kluků vyšla týdenní návštěva nových přátel z Polska na známku 1. I hvězdička by se k tomuto hodnocení mohla přidat.
Na rozdíl od naší party, která při svých výjezdech postrádá „ženský element“, byl v polské výpravě ženský prvek zastoupen hned šestinásobně. Zbylá místa ve dvanáctičlenné skupině patřila chlapům. Se všemi novými kamarády a kamarádkami nám bylo na cestách i při večerních posezeních moc fajn.
Na krátkou reciproční návštěvu se s nástupem podzimu 2010 vypravilo do Legnice pět našich vyslanců. Připravili tak půdu pro další spolupráci „Klubu Turystyki Rowerowej EkoRama Legnica“ a party z NASA.
I když nemám moc rád statistiky, orientačně jsem si spočítal, kolik dní a nocí jsem za předchozích čtrnáct let pobyl s kamarády na cestách. Vyšlo zajímavé číslo. Počítám-li asi patnáct třídenních a patnáct čtyřdenních „expedic“ a připočtu-li asi deset víkendových výletů, vychází to na 125 dnů, tedy čtyři krásné měsíce. A to nejsou započteny cyklovyjížďky, které se v létě pořádají pravidelně každou středu v pozdním odpoledni. To se taky stihne ujet pár desítek kilometrů a poznat zajímavá místa.
Takže – po tom, co bylo v předchozím uvedeno, mi nezbývá než zvolat:
Kluci, díky!
LANDA.