Jaro 2007 – z Jizerek přes Krkonoše až domů.
Byl to opět velmi krásný výjezd, kterého se ve dnech 24. až 27. května 2007 účastnili: ALHAS, GABČA, INÓŠEK, JEŽEK, KAKIN, KAKOL, KOPR, LACO, LANDA, MAPA-PUMPA, SKRBLA, STŘEVLÍK a ZADÁK.
Zajímavé zážitky začaly už při nočním čekání v Pardubicích na rychlík do Liberce. Několik si nás vyjelo na prohlídku pěkně osvětlených uliček a domů starého města, ostatní pospávali v sedě na lavicích v nádražní hale. Zřízenec ČD hlídal, aby si nikdo na lavici nelehal.
Dalším zážitkem byl velmi vstřícný přístup vlakvedoucího k naší partě. Uzavřel jeden sektor vagonu ve dvouvozové soupravě libereckého rychlíku a umožnil svým kolegům – cyklistům, bezproblémovou přepravu bicyklů a jejich majitelů až do cílové stanice. A ještě si během cesty udělal čas na to, aby si s lidmi své „krevní skupiny“ přišel popovídat.
Po příjezdu do Liberce se na nádraží nasazovala na kola nejenom bagáž, ale instalovaly se i vlaječky pivovaru Černá Hora. Parta z NASA totiž prostřednictvím KOPRA získala za druhé místo na jarní turistické akci „Žlutá ponožka“ v pivovaře Černá Hora nejen určitý počet litrů pivovarem vyráběných nápojů, ale i „povinnost“ propagovat černohorské pivo na svých cestách.
S plnou parádou projel peleton třinácti bicyklistů městem a pořídila se i společná fotka před libereckou radnicí. Jizerskou třídou s pěknými domky, v jejichž zahradách mnoha barvami kvetly rododendrony, se za krásného počasí vyjíždělo z města. Pořád proti kopci se pokračovalo lesní silničkou s četnými serpentinami vstříc horským cestám.
Na první občerstvovací zastávku došlo až na České chalupě. Měli sice zavřeno, ale zrovna naváželi zboží a šéf se nezdráhal roztočit pípu se svijanským pivem pro třináct žíznivých cyklistů, navlečených v propocených dresech s logem „NASA.vky“.
Pokračovalo se kolem údolní nádrže Bedřichov po turistických cestách přes rozcestí „U závor“, „Pod Olivetskou horou“, „Bílou kuchyni“, „Krásnou Máří“, „Na Žďárku“, „U číhadel“, kolem horské stanice „Knajpa“ až na „Smědavu“. Cestou bylo mnoho příležitostí pokochat se výhledem směrem k severu na Frýdland, Raspenavu, Hejnici i širé polské roviny.
Na Smědavě se všichni napojili a nasytili. Potom na lavicích před chatou rozložili svá již poněkud unavená těla ke krátkému odpočinku. Po odpolední siestě se vyrazilo silničkou k osadě Jizerka. Cestou se zastavilo na procházku po naučná stezce kolem rašelinišť Jizerky. Další cesta vedla podél rodící se řeky Jizery, přejelo se k toku Mumlavy a končilo se v Harrachově. V hotelu „PLOC“ zajistil STŘEVLÍK parádní ubytování.
Na večeři nalákal KAKOL partu do restaurace PRAHA. Měl tam prý nějaké známé. Večerní procházka Harrachovem byla zajímavá. Podél hlavní cesty byly stánky vietnamských trhovců s nejrůznějším zbožím, kterému vévodily různé podoby pána hor Krakonoše. Když se jich kdosi z party zeptal, kde je „restaurace PRAHA“, odpověděli: „Jó Práha, ta dáleko, furt rovně asi sto kilometrů“.
Ráno opět překvapilo nejen krásným počasím, ale i bohatou snídaní, která byla v ceně ubytování. V téměř prázdném hotelu nám připravili pravé hody. Formou „švédského stolu“ se všichni nasytili klobáskou, míchanými vajíčky, houstičkami s různými matladly, bohatou nabídkou nápojů a ovoce. Po těchto „lukulských hodech“ přišlo velmi vhod INÓŠKOVO sdělení, že dál se cestuje pro cyklisty nezvyklým způsobem. Na Čertovu horu se i s koly jelo lanovkou.
Při nasazování kol na dvousedačkovou lanovku asistoval zřízenec. Problémy nebyly, nikomu nic při cestě lanovkou nevypadlo ani z kola, ani z batožiny. Výhledy do údolí byly nezapomenutelné.
Z Čertovy hory (1020 m) se po lyžařské sjezdovce sjelo na rozcestí „Ručičky“ a dál přes rozcestí „Pod Lysou horou“ (1088 m) k chatě Dvoračky. Tam se trochu popilo a KOPR počastoval kamarády dobrými řízky ze svých zásob. Z Dvoraček se prudkým svahem svedla kola na lesní cestu. Někteří kaskadéři však sešup sjížděli a potom se na úpatí kopce trochu posmívali „zodpovědným pěšákům“. Po nedlouhé chvíli se dojelo k chatě Rezek. Tam se rovněž zasedlo k malému občerstvení. V nabídce měli borůvkové knedlíky s tvarohem a mnozí si tuto krmi dopřáli. K dobře vychlazenému pivu to prý docela chutnalo.
MAPA-PUMPA zavolal mobilem své přízni do nedalekých Vítkovic. Když zjistil, že jsou „u nich“ doma, sdělil jistě nemálo překvapené švagrové, že se zastaví „na skok“ i se svými dvanácti dalšími kamarády. I stalo se.
Po necelé hodince jsme byli na prahu pěkné vilky srdečně přivítáni velmi přívětivou paní Marií, která nás zvala dál. Uvařila nám pravé krkonošské kyselo. Bylo výborné. A k tomu kávička s borůvkovým koláčem. Paráda. Jak jen se za pohostinnost odvděčíme? No, poděkovali jsme, rozloučili se a dluh zanechali k vyrovnání na bedrech našeho milého kamaráda MAPY-PUMPY.
Silnicí jsme pokračovali do Nové Paky. Po krátké prohlídce náměstí s radnicí, jejíž stabilitu zajišťují sochy dvou mohutných „mamlasů“ a krátké občerstvovací zastávce jsme pokračovali kolem hradu Pecka k přehradě „Les království“. Na přehradní hrázi bylo co obdivovat. Tato sice malá, ale krásně vyvedená přehradní stavba reguluje vody Labe tak, aby při jarním tání na horách v kraji pod přehradou neškodily.
Nastupujícím podvečerem se popojelo ještě pár kilometrů a kolem již zavřené zoologické zahrady se vjelo do Dvora Králové. Tam měl STŘEVLÍK pro partu zajištěný nocleh.
Po ubytování, očistě upocených těl a převleku do suchých svršků se šlo povečeřet do nedaleké zahradní restaurace. Cestou ztratil KOPR placačku, ze které v dobách nouze napájel hrdla kamarádů dobrou pálenkou. Hledala se, nenašla se.
Třetí den putování byl zahájen návštěvou areálu Braunova betlému. V pískovci jsou v zalesněném terénu vyvedeny různé sochy a výjevy. Žel, zub času a vandalové pracují usilovně na zkáze této památky. Pokračovalo se do Kuksu. Počasí se poněkud pokazilo. Drobný deštík se přečkal v kavárničce s výhledem na špitál hraběte Šporka.
Poté, co se opět ukázalo sluníčko, se pokračovalo směrem k Novému Městu nad Metují. V poledním slunci se po předchozím dešti voda ze silnice rychle odpařovala, žádný větřík nezafoukal, bylo dusné vlhko – skoro jako v prádelně. Na dlouhé rovince kolem vodní nádrže Rozkoš bylo šlapání do pedálů poněkud úmorné.
Po výjezu na podloubím lemované novoměstské náměstí se našla volná místa v předzahrádce hotelu Broušek. Byla sobota a při pivu i dobrém obědě bylo možné sledovat závěr svatebního obřadu. Novomanželé vycházeli ze zámecké brány, svatebčané jim blahopřáli a z ochozu zámecké věže k tomu troubili trubači. Bylo to zajímavé.
Partu v Novém Městě opustil LANDA. Jednak proto, že byl znaven a nebylo mu nějak dobře, jednak proto, že v N. M. n M. bydlí rodina jeho dcery. S kamarády se domluvil, že je druhý den ráno dostihne v ubytovně v České Třebové.
Další cesta party se poněkud lišila od původního plánu. Opět do programu zasáhl déšť, takže se na kolech dojelo pouze do Chocně. Dál se využil vlak, kterým se na ubytování do České Třebové ve zdraví a pohodě dojelo.
Druhý den ráno LANDA zastihl partu při snídani. Dozvěděl se něco o bohatosti večerního programu, kdy KOPR za asistence ZADÁKA předváděl perzonálu i náhodným hostům restaurace, jak se dá zařídit, aby se čtyři statní chlapi umně rozložili na neexistujících židlích. Vše je řádně zdokumentováno na fotkách.
Posilněni snídaní se nyní již opět všichni vydali na cestu směr Svitavy. Před tím se rozhodlo, že se znovu navštíví již jednou partou poznané prameniště řeky Svitavy. Při předchozí návštěvě těchto pověstí opředených míst měl KOPR foťák, nějak záběry nevyšly, a tak do saunové kroniky zajímavé krajinné výjevy namaloval. Nyní kontroloval, jak se mu to podařilo.
Tam se také dopila poslední láhev ovocného destilátu a KOPRA napadlo, aby se prázdná láhev využila jako schránka pozdravu pro nepřítomného VEJŠKU. I stvořil KOPR následující text:
27. 5. 07 psáno v 10.53 hod. u pramene řeky Svitavy.
Milý VEJŠKO!
Až si přečteš, co ti píšeme, budeme stát vedle sebe. A proč ti píšeme pozdrav z výletu? Protože nic nezbylo a v poslední láhvi ti posíláme tento dopis.
To ti přejí „Bohumile“
a dále následovaly podpisy poněkud rozjařených kamarádů. Psaní se vložilo do láhve, ta se řádně zašpuntovala a KOPR si to naložil do batožinky s tím, že až řeka nabyde na síle, svěří tento poklad jejímu toku. Jak to vyřeší s adresou, to nikomu neprozradil.
Loupežnickými stezkami a různými pěšinami se dojelo do Svitav. Tam se poblíž náměstí obsadila teráska příjemné hospůdky, aby se poobědvalo.
Poté se putovalo – místy dokonce po trase budoucí cyklostezky, podél řeky Svitavy až do Letovic. Tam se nečekaně oddělil INÓŠEK, LACO a SKRBLA.. Ještě dřív, než to „vrchním plánovačem trasy“ opuštěný zbytek party správně vyhodnotil, bylo jim máváno z okénka odjíždějícího vlaku.
Nu což, přes Doubravici, kde se v předzahrádce nově otevřené hospůdky krátce posedělo nad posledním „expedičním“ pivem, se už bez dalších ztrát dojelo až domů.
—————————————————-
Na další nejbližší setkání s kamarády jsem si dovolil připravit následující dopis.
NASA, Blansko
Blansko, 30. května 2007
Věc: díkůvzdání
Po návratu z cykloexpedice po horských cestách Jizerek, Krkonoš a dále krajinou právě zrozených řek Jizery, Labe, Orlice a Svitavy jsem došel k přesvědčení, že mezi přední odborníky v plánování čehokoliv patří právě tvůrce trasy – INÓŠEK. Tímto otevřeným dopisem bych mu chtěl složit poklonu a poděkovat.
INÓŠKU – bylo to „pěkné a fajné“.
Je zřejmé, že na hladkém a bezproblémovém průběhu cesty měli zásluhu všichni účastníci. Je třeba ocenit úsilí STŘEVLÍKA, vynaložené na zajištění dobrého ubytování i starostlivost silných jezdců ve skupině – především KAKINA, ZADÁKA, ALHASE a JEŽKA o ty, kterým občas docházely během cesty síly.
I nové náměty na vylepšení stávajících – sice nepsaných, ale již dlouhodobě aplikovaných pravidel soužití ve skupině se zrodily během cesty. Bude třeba si o nich popovídat a věřím, že se tak stane.
Jedna skutečnost mě však přece jenom poněkud zaskočila. Byl to zcela neočekávaný a ostatním účastníkům cesty předem neoznámený odjezd výše chváleného plánovače a vedoucího výpravy ještě před jejím ukončením. INÓŠEK neřekl ostatním ani „AHOJ“, ani „Polibte mi …..“ a odjel vlakem k domovu.
A právě proto, že jsem mu nemohl na závěr putování poděkovat, činím tak tímto otevřeným dopisem. LANDA.
