Expedice Vysočina – jaro 2006
(u UHERY v Rovném)
Tak tohoto výjezdu za hranice všedních dnů jsem se nezúčastnil. Na důvod si již nepamatuji. Jak se však ukázalo, MAPA-PUMPA má stále paměť vynikající, a tak i po pár letech byl schopen si průběh cesty vybavit. Požádal jsem ho o krátkou zprávičku. Spolu s KAKINEM dali hlavy dohromady a podstatné věci z cesty si vybavili. Mírně jsem jejich formulace upravil a zde to zveřejňuji.
KAKIN vzpomíná.
Já (KAKIN), GABČA, INÓŠEK, LACO, STŘEVLÍK a ZADÁK jsme si dali 5. 5. 2006 v 7.00 ráno sraz u železniční zastávky Blansko. Odtud jsme jeli na kolech do Doubravice potěšit HOCHA, který se doma zotavoval po závažné operaci. Dál jsme pokračovali přes Skalici, Letovice a Křetín do Svojanova. Po lehkém občerstvení se vyjel či vyšlapal kopec na hrad. Dál se pokračovalo přes rozhlednu na Horním Lese až na Skalský Dvůr. Tam byl oběd. Po nasycení pokračovalo mužstvo do Rovného.
MAPA-PUMPA vzpomíná.
Já (M-P), JEŽEK a ŠVAGR-STRÝC jsme byli (jako obyčejně) tak časově zaneprázdněni, že jsme se nechali odpoledne dopravit autem M.S.Trade na Lipůvku a odtud jsme již na kolech jeli po silnici do Tišnova. Tam jsme naložili kola na vlak a po železnici dojeli do Rovného. Po příjezdu nás už čekali kamarádi a příjemně vytopená UHEROVIC chalupa. Večeřeli jsme v místním motorestu.
6. května jsme odjeli ranním vlakem do Ždáru nad Sázavou. Nezbytná snídaně složená z polévky a piva se konzumovala na nádraží. Po prohlídce zámku a kláštera se vyjelo na Zelenou horu – Santinho sakrální stavbu s kostelem sv. Jana Nepomuckého.
Dál se jelo kolem Pilské nádrže, lyžařským areálem Marina Koukala do nádherných lesů Vysočiny. Neomylně vedeni INOŠKEM po krásných zpevněných cestách (s občasným krátkým vracením) jsme se dostali kolem rybníků přes Kocemburk a Nové Ransko do motorestu ve Ždírci nad Doubravou. Obsluha byla perfektní – zřejmě to bylo dáno i našimi, ještě čistotou a novotou zářícími dresy NASA.
Po obědě se vyjelo směrem Veselý kopec. Absolvovala se projížďka skanzenem Vysočiny a dál se silně zvlněnou krajinou dojelo na pivo do Hlinska. Pokračovalo se nádhernou, ale již kopcovitou krajinou přes Hamry a Vortovou do Herálce.
I tam se čerpaly nové síly u piva. Poté, i když se jelo s kopce, muselo se šlapat. Bohužel, i správně nakloněná rovina s protivětrem dokáže pěkně potrhat peloton. Sjeli jsme se až v lese u parkoviště pod Devíti Skalami. Návrh jet na Kadov přes Žákovu horu byl jednomyslně zamítnut.
V Kadově se opět dalo pivo a nezbytný Kadovánek, místní to likérová specialita. Únava se již začala projevovat. A to nás čekalo ještě táhlé stoupání na silnici směrem ke Kuklíku! Ale i to se zvládlo, v lese již moc nefoukalo. Lesní silnicí se dojelo ke Koníkovu a pak přes kopce na Lísek, kolem Skalského Dvora a dál silnicí do Rovného.
Na tachometrech byla tentokrát stovka kilometrů bohatě přetočena. Síly do dalšího putování se nabíraly opět v motorestu.
7. května bylo střídavě teplo a chladno. Po prvních kilometrech ten, kdo měl teplou výbavu tak odkládal. Ti, co si při odjezdu hráli na otužilce naopak přikládali další vrstvu. Nedalo se to odhadnout.
Z Rovného se jelo přes Kundratice, Blažejovice a Rožínku do Zvole a dále na Šiklův mlýn. Ten byl již prosluněn. Zdálo se, že je tam mrtvo. Až na konci westernového městečka nacvičovaly tanečnice. Bylo na co koukat.
Trošku se licitovalo kam dál, až padla volba na oběd v hospodě v Bobrové. Hospoda byla příjemná, pivo chutnalo, ale oběd žádný. Nevařili. Museli jsme dál. Ale vyplatilo se. V hotelu Radešín bylo z čeho vybírat.
Po obědě jsme pokračovali přes Bohdalec do Ostrova nad Oslavou. I tam bylo pivo a tatranky. Někteří z nás odpočívali na sluncem vyhřátých lavičkách, někteří si prohlédli další Santiniho dílo či zájezdní hostinec, kde se dalo koukal v televizi na závody F1.
Moc nám to už ale nejelo. Tak se rozhodlo pro návrat domů přes Obytčov (opět Santiniho kostel), Novou Ves u Nového Města na Moravě (název této obce stojí za celé vypsání) do Olešné. Chrti v peletonu neměli dost, a tak to vzali přes Zubří a Vojtěchov do Rovného. Kilometrů nebylo mnoho, ale únavy bylo dost. Chrti zvládli asi 80 km, my ostatní méně.
8. květen byl posledním dnem společného putování. KAKIN ujel do Znojma na jakési námluvy. Ostatní se po ranním úklidu vydali po silnici směr Bystřice nad Perštejnem. Brzy jsme ale sjeli ze silnice a po strašně kamenité cestě nakonec do Bystřice dojeli. Po prohlídce náměstí přišlo na řadu i pivo.
Pokračovalo se výšlapem nad Bystřici a dál už to jelo pěkně s kopce do Nedvědice. Tam se udělala přestávka na oběd. Poté se zase šlapalo vzhůru do kopců. Přes Chlebské se stoupalo stále vzhůru lesní cestou, kopec neměl konec. Když jsme se dostali na rovinku, tak se cesta zúžila a zbahnila. Bylo to náročné.
Změnu terénu nezvládl STŘEVLÍK. Nastoupil k trháku, chytil vanglu, nevytáhl boty ze svých SPD a šel na hubu. Vše dopadlo dobře. I když lehce pomačkán, v cestě mohl pokračovat.
Pak už to celkem šlo. Projeli jsme Černovice a Bedřichov (kde byla asi další žranice) a dál jsme pokračovali přes Štěchov, Lysice a Skalici opět k HOCHOVI. Jednak jsme ho chtěli potěšit, jednak jsme měli chuť na jeho dobrou „digitální“ slivovici. A mínili jsme ho našimi čerstvými zážitky navnadit na příští společné putování. Věřili jsme, že se k nám bude zase brzo moci připojit. Domů jsme dojeli jako vždy včas a v pořádku.
Já (LANDA) musím KAKINOVI a MAPO-PUMPOVI poděkovat za to, že mi pomohli vyplnit mezeru v záznamech. Při přepisování jejich vzpomínek jsem nejednou zalitoval, že jsem s nimi nemohl na cestách Vysočinou být.Velké poděkování ovšem patří UHEROVI, který propůjčil svoji chaloupku k ubytování kamarádů. V této souvislosti si vybavuji i nejeden krásný zimní víkend, který jsem měl možnost s ostatními kamarády prožít na běžkách v okolí Rovného s tím, že nám UHEROVA chaloupka poskytla potřebné zázemí. A je mi moc líto, že když v létě sháněl UHERA brigádu na stavbu nového tarasu kolem své staré chaloupky, mohl se pracovního víkendu zúčastnit jen málokterý z nás. Jak se správně říká – lehce se bere, ale těžko dává. Takže kluci – velké díky a věčná sláva UHEROVI, jeho tolerantní ženě a jejich chaloupce v Rovném.
