Spisky o Sauně a lidech kolem ní.
Úvodní pojednání o SoS.
SOS. Tři tečky, tři čárky, tři tečky. Signál, který sděluje, že je život v ohrožení a je požadována rychlá pomoc. Signál, který znal každý správný kluk i holka. Signál, jehož zneužití by se mělo trestat. Jsem rád, že jsem tento signál dosud nemusel použít. A jsem rád, že když jsem ho jednou jako začínající radioamatér sám v éteru zachytil, podařilo se mi s pomocí staršího kamaráda – mého školitele, předat hlášení spolu se souřadnicemi a vysílací frekvencí potápějící se lodi telefonicky na příslušná místa v Praze a tak spustit záchrannou akci pro námořníky kdesi v Severním moři.
Signál SOS je zkratka z angličtiny (Save Our Souls), což znamená „zachraňte naše duše“. Pokud jsem si dovolil označit „Spisky o sauně“ touto zkratkou, potom to není proto, že bych se cítil na životě bezprostředně ohrožen (i když to nikdo předem nikdy neví). Zkratka se přihlásila jaksi sama a následně vyprovokovala výše uvedenou úvahu. Jak jsem k uspořádání SoS došel? Náhodou.
V rámci předvánočního úklidu se čistí kde co. I zásuvky stolů. Taky jsem se do toho dal. A hle, co se objevilo. Mezi různě počmáranými listy potrhaných papírů vykoukly staré záznamy o skutcích, kterých jsem se dopouštěl s kamarády v sauně i mimo ni. Začetl jsem se. I když jsem už na mnohé zapomněl, nalezené útržky mi pomohly. Znovu jsem si vybavil dávno prováděné legrácky a bylo mi fajn. A tak mi čtení o již téměř zapomenutých příhodách pomohlo překonat podzimní chmury, které snad na každého občas, a to nejen při nevlídném počasí a nedostatku slunečního svitu, dotírají.
Když se ohlédnu zpět, na dobré lidi kolem sebe jsem měl vždycky štěstí. A jsem za to osudu vděčný. V partě na škole jsem našel nejen prima kamarádky a kamarády, ale i svoji budoucí ženu. I v zaměstnání jsme měli, jak se tehdy říkalo, „dobrý kolektiv“. Bylo to dáno nejen tím, že jsme byli přibližně stejně mladí, ale své vykonal i charakter naší práce, jejíž zdárný výsledek byl podmíněn dobrou prací jednoho každého ve skupině. No a to, co jsem měl možnost zažít s kamarády ze sauny, to už byla v nastupujícím důchodovém období taková pestrá a krásná koruna na dosud prožitém životě.
Z náhodné sešlosti lidí různého věku a profesí, kteří se setkali pouze proto, aby ve stejném termínu navštěvovali jednou týdně saunu v jednom nevelkém městě v Moravském Krasu, se časem stala parta, která záhy rozšířila své aktivity i mimo areál tohoto zařízení. Během zimy se po okolních lesích jezdilo na běžkách, léto se věnovalo cyklistice. Občas se vyrazilo i na několikadenní „expedice“, na kterých opět přišly vhod v zimě běžky a v létě kola nebo lodě. Je přirozené, že všechny sportovně rekreační aktivity byly zarámovány rozverně dobrou pohodou, jakou lze navodit snad pouze v pánské společnosti.
V době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, jakým směrem se nově vznikající a silně účelové společenství „saunařského klubu“ bude vyvíjet, jsem byl vyzván, abych vedl „kroniku klubu“. Byl to nápad KOPRA, majitele sauny. Moc jsme se ještě neznali, takže nikdo nevěděl, že psaní čehokoli nepatří mezi moje koníčky. A nejen já jsem takový nápad považoval za nehoráznou hloupost. Když však naléhání nepolevovalo, v zájmu „klidu v chalupě“ jsem vypotil první drobnou úvahu na téma „saunařská kronika“. Byl jsem velmi překvapen, když se po přečtení tohoto „výpotku“ nápad na vedení kroniky nejen nezavrhnul, ale byl za všeobecného souhlasu dál rozvíjen.
Ještě jednu skutečnost je vhodné objasnit. Když už bylo zřejmé, že KOPROVA SAUNA (určitou dobu nazývaná KOSA) se stává pro mnohé téměř „druhým domovem“, začalo se plynule její označení měnit na NASA (NAše SAuna). Snad se pánové z americké NASA (National Aeronautics and Space Administration – t. j. Národní agentury pro kosmický výzkum) nebudou zlobit, že „Klub NASA“, který žije v sice krásném, ale z celosvětového hlediska málo významném místě ve střední Evropě, není jejich fanklubem a nemá s problematikou výzkumu blízkého ani dalekého vesmíru nic společného.
I když – jako v každém, tak i v tomto klubovém společenství bylo také nemálo příležitostí ke studiu mnoha přírodních zákonitostí. Mimo mikrokosmu mezilidských vztahů bylo možné studovat jak problematiku vztahující se k „úloze osobnosti“, tak například i zákonitosti „chování smečky“.
Předkládaný text je sestaven z několika více či méně souvisejících celků. V první části s názvem „KOprova SAuna – KOSA“ jsou příspěvky, které jsou uloženy i v kronice sauny, do které stále rád chodím a pevně doufám, že mi osud dovolí tam ještě chvíli docházet.
Druhá část s názvem „NAše SAuna – NASA na lyžích, kolech a lodích“ obsahuje zprávy z výletů (expedic), které již mnoho let dělají každé jaro a podzim radost jejich účastníkům. Mnohé z nich jsou rovněž umístěny v „saunové kronice“.
V poslední části nazvané „Chasa z NASA – prasečinky, přání, povídání“ jsou zařazeny jak stručné charakteristiky bývalých i současných příslušníků NASA, tak zápisy z klubových „prasečích hodů“, různá přání pořízená v souvislosti s narozeninami některého z kamarádů a další drobné texty.
I když má snad každý civilizovaný člověk v povědomí určitý kodex, podle kterého může třídit své činy na dobré, na ty sporné a na ty zcela mimo normu, přesto se občas právě těch nenormalizovaných skutků dopouští. A co je nejhorší, někdy tak činí dokonce i s určitým potěšením. Ani já, ani moji kamarádi nejsou výjimkou. Proto si dovolím všechny, ke kterým jsem se snad někdy nezachoval úplně „v mezích normy“, požádat o prominutí.
Doufám, že předkládané texty poslouží mým kamarádům nejen jako připomínka mladších let, ale v případě potřeby jim pomohou oživit i ono pověstné „slunce v duši“. A bude-li jim někdy opravdu těžko, nechť jsou jim příběhy zaznamenané v těchto SoS jakýmsi „záchranným kruhem“, který jim pomůže překonat divoké vlny životních bouří. Nechť jsou předkládané texty chápány jako takové „lehké čtení pro těžké chvíle“. Všem ale současně přeji, aby těch „těžkých chvil“ bylo co nejméně.
Prosinec 2010
Ladislav KAISER (starší), řečený LANDA