Jaro 2020 aneb jak se vše otočilo proti nám, ale stejně jsme zvítězili.
12. až 14. 6. 2020
Příprava na jarní kolo začala již v zimě v sauně. Nejprve jsme po ochutnání vzorků vína od Olina z Kobylí, přijali pozvání docenta k degustaci do jeho penzionu u Křížku. Po velkém nadšení kdy hrozilo, že kapacita penzionu nebude stačit, přišel razantní pokles zájmu, takže hlavní organizátor nakonec akci zrušil.
Jarní kolo bylo naplánováno tradičně na začátek května, jako přejezd Orlických hor. Bohužel Covid-19 zhatil naše plány. Nejprve Inošek rozhodl, že plánované jarní kolo bude tentokrát na podzim. Co se dalo dělat, než s tím souhlasit.
Při velikonočním střízlivění domluvil s Pepou Uherkem, kratší pobyt na jeho chalupě v Rovném, na Vysočině. Zájem nebyl zrovna veliký, překážky byly různé, svatba v rodině, nutná práce na chalupě, dohánění restu z nouzového stavu, absence kilometrů z důvodu 14 ti denní karantény až po povinnost zalévat rajčata, nakonec se sešla v Rovném docela slušná sestava.
V pátek z Blanska vyrazili Inošek, Zadák, Honza Nejezchleb, Švagr-Strýc a Mapa-Pumpa doprovázeni Alhasema Sedákem na Vysočinu. První dočerpání tekutin bylo v Lysicích. Honza se Zadákem, jedoucí bez elektro posily, jeli napřed se slovy, stejně nás za chvíli dojedete. Z Hodonína se vrátili Alhas za kocourkem a Sedák za rajčaty, ostatní pokračovali táhlým sjezdem do Štěpánova. Když se nám nepodařilo uprchlíky dostihnout ani v dlouhém stoupání do Lesoňovic, pojali jsme podezření, že jeli jinudy. Rozhodli jsme se pro oběd v Bystřici nad Perštejnem a vyčkání uprchlíků, nyní už opozdilců. Při obědě konečně Zadák vyslyšel naše telefonická volání a ozval se. Zvěstoval, že jsou na obědě v Hodoníně a loučí se s dvojicí navrátilců. Nechápali jsme, navštívili cukrárnu a po 14 hodině již do sebe pumpovali další dávku tekutin, v motorestu Oáza v Rovném. Po přesunu na Pepovu chalupu jsme dopili zbytek cestou načaté slivovice a očekávali ostatní. Objevil se Laco s Jeseníkem, kterého přivez autem z Brna. Za chvíli přijel i Honza se Zadákem a nakonec přijel z práce i Pepa Uherka. Proč se z uprchlíků stali opozdilci, se záhy vysvětlilo. Honza se v Bedřichově rozhodl navštívit kamaráda, Zadák hlídal silnici, kterou jsme museli projet, ale neuhlídal. S Alhasem a Sedákem poobědvali v Hodoníně. Bylo nám divné, že vždy pohotový Zadák nebere telefon, nakonec i to se vysvětlilo. Nechal si nainstalovat do mobilu novou verzi Androidu, tím mu zmizela uložená data, na nové ikony si ještě nezvyknul. Povečeřelo se v motorestu, po návratu na chalupu se ještě dlouho koštovaly vzorky destilátů.
V sobotu nastal problém kudy a kam. Pepa měl připravenu tentokrát netradičně jihozápadní variantu přes Rozsochy, Horní Rožínku s průmyslovým areálem Rudných dolů, Rožnou, Dolní Rožínku, Zvoli, Branišov, Křídla do Nového Města s obědem na Maršovské Rychtě. Návrat přes Zubří. Inošek připravil tradiční okruh přes Nové Město, Vysočina arénu, Vlachovice, Tři Studně, Fryšavu, Kadov, Studnici a Zubří do Rovného. Dohodlo s, že jedeme Pepovu variantu s obědem na Maršovské Rychtě a pak se uvidí. Bylo teplo, s přibývajícími kilometry se hlásila žízeň, kterou ale nebylo kde uhasit, všude zavřeno. Jelo se nahoru, dolů na asfaltkách, někdy i po zpevněných cestách. Pepa si s Mapou stříhli kratší terénní vložku po trávě, přes pole a blátivou lesní cestou kolem mlýnů, aby se setkali se zbytkem jedoucím po silnici. V Křídlech, dnes nikdo neví proč, jsme se rozdělili. Někdo jel přímo do Nového Města uhasit žízeň, ostatní vedení Pepou, jeli přes Novou Ves u Nového Města na Moravě / kruci, co to je za název / a Petrovice, Nové Město na Maršovskou Rychtu, kde jsme se sešli. Ve stoupání do Nové Vsi Mapa kochající se krajinou brnknul o zadní kolo Pepova Canondalu a šel na hubu. Nic moc, odřené koleno a loket, ale postavit na nohy ho museli Pepa s Jeseníkem, hold staré kosti dávají o sobě znát. Po obědě a odpočinku se parta rozdělila. Pepa si jel projet singletracky Vysočina arény, Honza jel navštívit kamaráda do Kadova a Švagr-Strýc zase do Sněžného. Ostatní se vydali přes arénu po silnici do Vlachovic. Asi v půlce táhlého kopce z lasa vyjela skupina cyklistů v reprezentačních dresech. Mapovi u prdele bouchly saze, nasadil maximální výkon elektromotoru, Inošek se přidal a se slovy „ kluci, můžeme si s vámi trochu zamachrovat,“ jim ukázali záda. Už nás nedojeli, asi odbočili znovu do lesa. Při čekání na Laca, který letos seděl poprvé na kole, ve Vlachovicích odbočil Inošek na Rokytno, Udělal dobře, přijeli jsme do hospody a začalo pršet. Po dešti jsme sjeli do Nového Města a přes Zubří do Rovného. Za chvíli dorazili i ostatní. Z večeře jsme se vraceli již za deště. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého.
V neděli nás Pepa pohostil smaženými vajíčky na cibulce se špekem. Nabalili jsme bagáž Pepovi, který se do Blanska chystal autem až odpoledne. Laco odjel kšeftovat s rybičkami do Brna, ostatní se vydali na cestu domů. Byla zvolena trasa Bystřice, Nedvědice, Doubravník, Prudká, Borač, Tišnov a Lipůvka. Vlastík nám telefonoval, že nám přijede naproti vlakem do Borače, ale meteorologická předpověď je děsivá, asi to vzdá. V Bystřici se oddělil Zadák, pojede stejnou cestou jako v pátek. Jelo se z kopce, v Nedvědicích byla hospoda ještě zavřená, tak jsme pokračovali do Doubravníku. Hospoda totéž, to nevadí, dáme pivo a oběd v Tišnově. Po odbočení ze silnice v Prudké nás čekalo překvapení, zakrytý most přes Svratku byl demontován, brána do papíren uzamčená. Zdravý rozum velel vrátit se do Doubravníku, do Borače jet po silnici, ale stále se hledala možnost, jak se dostat na druhý břeh a vyhnout se vracení. Po jiném mostě, vedoucím do rekreačního střediska jsme hledali cestu, ale bránila tomu skála na břehu řeky. Zahřmělo, začaly bouřkové orgie. Stačili jsme dostat kola pod přístřešek a vletět do hospůdky. To byla výhra, protože byt někde v lese, nebo na louce u řeky cca hodinu, tak nevím, jak by to dopadlo. My jsme seděli na zasklené verandě, pozorovali peklo venku a pili pivo. Ozval se Vlastík, že prostudoval internet a zjistil, že je nově udělána cesta podél papírny až k mostu přes řeku. Poděkovali jsme mu, a když přestalo pršet, vyjeli. Až do Tišnova to celkem šlo, bylo po dešti, všude mokro a bláto, ale jelo se. Ze Štěpánovic už po asfaltové cyklostezce až do Tišnova, který nás přivítal deštěm. V Tišnově vyhlídnutá hospoda v neděli zavřeno, druhá také a třetí jak by smet. V dešti jsme přejeli do čtvrté, ceny jídel neodpovídaly našim představám, tak jen pivo a přesun do další, která byla po cestě, po varování právě vycházející dvojice, že se vaří, ale jídla se nedočkáme, jsme se na jejich radu přesunuli na Skleník. Ten se zdál OK, číšník nás vyhodil s kolami uložených na totálně mokré terase. Inošek ho nazval pravým jménem a jeli jsme hladoví dál. Tišnov již nikdy více. Dodatečně jsem zjistil, že vyhlášený hotel Květnice na náměstí po návštěvě Polraicha před rokem zkrachoval. Těšili jsme se na hospodu v Drásově, opět zavřeno, Naštěstí na křižovatce je ještě jedna hospoda, kde jsme byli vřele přijati, kola i my jsme byli v suchu. Nevařilo se, ale příjemná servírka nám ohřála hovězí vývar a uvařila grog. Řádně posilněni jsme se vydali v silném dešti na zbytek cesty k domovu. Všechovice, Skalička, Lažany, Lipůvka, Svinošice, Šebrov a jsme doma. Konečně od Hradského tunelu, bez deště.
Poznámka: E-Bike Inošek, Švagr-Strýc, Jeseník, Mapa-Pumpa a Sedák, ostatní klasika.
Zaznamenal: Mapa-Pumpa
