Foto: Zadák
ROVNÉ 13. – 16. září 2012
Jedna večerní velmi odborná debata LACA s několika dalšími experty o tom, zda jsou běžky se šupinami při sjezdu stejně rychlé jako běžky bez šupin, nebo zda jsou sjezdovky rychlejší než snowboard byla prokládána mnoha odbornými výrazy i zcela upřímně míněným oslovením „vole, vole“. Bylo to tak inspirativní, že mi to při INÓŠKOVĚ noční kvadrofonní produkci (chrápal jako čtyři statní dřevorubci), přineslo následující naivně veršovaný sen. Při baterce jsem si to zapsal a následně spokojeně „chrněl“ až do svítání.
Sen
Šel jsem v zimě pěšky,
potkal jsem tři Ježky.
Ježek Milan, Tonda, Franta
šli taky sněhem pěšky
i když mají doma běžky
se šupinama.
Milan má ty dlouhý,
Tonda trochu kratší,
Franta má však radši
snowboard.
Sviští na něm rychle,
natrhl si rifle
o šípkový keř,
to mi, vole, věř.
Povzbuzen zjištěním, že psaní podobných rýmovánek, jaké nám LACO občas procítěně přednášel, není až tak obtížné (autory byli prý Vodňanský se Skoumalem) jsem byl jat představou, že se mi snad cestou po krásné Vysočině podaří vymyslet pro LACA nějaké „vtipné“ přání k jeho šedesátinám. No – přání to snad je, ale verš pokulhává a vtip chybí. Přesto jsem to zaznamenal na kusu papíru a večer LACOVI překoktal.
Vinš
Jedu s kolem kolem lesa,
duše radostí mi plesá.
Rozhlížím se po lese,
srdce štěstím třese se.
Stojí jedle vedle jedle,
večer jsem sněd čtyři knedle
a omáčku s houbama.
Nejsem však vzhůru nohama!
Houby byly jedlé,
rovněž tak i knedle.
Zalil jsem to škopkem piva,
Po něm se mi prima zívá.
Spal jsem jako zabitý,
nechrápal jsem jako ty.
Ale dneska – hola, hola,
LACO k oslavě nás volá.
Už mu bude šedesát.
Chobot prý mu nechce stát,
umí už zas jenom „scát“.
Zanechme však blábolů,
zasedněmež ke stolu,
LACOVI připít na zdraví,
snad se mu zas postaví.
Nechť ho stále a furt baví
s námi v partě pobývat
a naplno život užívat.
Zdravím všechny kamarády!
LANDA