Jak bylo psáno, tak bylo dáno. 18.září vyrazilo deset násavek směr Sázava.
Jeseník a Laco vlakem z Brna, Inošek, Ježek, Honza, Alošek a Sedák se přidali v Blansku, Jezzík, Švagr-Strýc a já autem s bagáží. Po dálnici jsme byli rychle v Sázavě. Oběd, cukrárna a jelo se ubytovat do Sport Areálu Samopše. Překvapila nás vzdálenost od Sázavy a zejména terén, nahoru, dolů a hned několikrát. Sport Areál byl renovovaný podnikový komplex ve svahu na břehu Sázavy. Vybavení strohé, ale co byste chtěly za 330 Kč/noc ve dvoulůžkových pokojích. Teplá voda tekla, jídelna s hospodou otevřena od rána do pozdních večerních hodin. U vchodu tabule s nápisem „Nejlepší mejdan je v noci ze soboty na úterý“. Snídaně v areálu, tak co řešit, OK. Ve čtvrtek nám dělala společnost asi 50 vysokoškoláků, kteří zde trávili sportovní adaptační soustředění. Jejich přítomnost ocenil hned v pátek ráno Inošek a Jeseník, když při dlouhém stoupání měli před sebou pěkné prdelky cyklistek začínající svůj návrat do Poděbrad. V pátek je vystřídali rybáři, kteří zdě měli o víkendu závody. Odpoledne jsme se setkali se zbytkem NASA, který jel do Kolína vlakem a do Samopše na kolech. Po první láhvi slivovice od Laca se počasí tak vydařilo že, zbytek výletu už nemohlo být jinak. V Kolíně v řeznictví u nádraží, vepřo-knedlo-zelo za 65,-kč a pak proti Labi hurá k medvídkům co se potkali Kolína. Cestou na Samopše nějaké to pivko a taky dotaz, jestli jedou naši kamarádi i s báglama. OK. Příjezd do Samopše Inošek zkomplikoval díky í chybě, Ježku – promiň, byla to informace co ho zbývající dny čeká. Posezení u piva, vyhrával Mustang. Následovalo ubytování a večer posezení ve společenské místnosti, kde se nabíjely baterie na další den, která se konala každý večer, při nich byla prodiskutována různá témata a vypito 5 l destilátu.
V pátek se vyrazilo Posázavským Pacifikem do Čerčan. Kola se do motoráčku vešla, za hodinu jsme byli na místě. První ranní pivo a vzhůru do Benešova. Cestou jsme si prohlédli v Poříčí nad Sázavou muzeum Škodovek. V Benešově jsme našli venkovní posezení na náměstí, oběd byl završen rozhodnutí jedeme na Konopiště. Inošek zůstal na náměstí, protože tam nedávno byl. Čas trávil na náměstí ve stínu pod stromy, bylo 27°C. Na cestě domů se zažehnala žízeň v Ostředku. Pak už to šlo rychle přes Bělokozly a Vraník po silnici, dále po zelené polní cestě, která po vjetí do lesa ztrácela polní charakter a s přibývajícím spádem byla jízda riskantní záležitostí, někteří raději vedli kola i s kopce. Úleva nastala až když jsme viděli hluboko pod sebou železniční trať, skončili jsme na vlakové zastávce, ze které jsme ráno vyjeli. Cesta domů vedla přes zakázaný most po břehu Sázavy domů. Sedák nechtěl riskovat a zelenou vyměnil za silnici do Ledečka do kopce přes Mrchojedy domů. Večerní posezení završil pobyt na ubytovně s konzumací destilátu.
V sobotu se vyrazilo opět vlakem, ale na opačnou stranu, proti proudu do Zruče nad Sázavou. Po vyřešení problému s jízdenkami, kterých se zakoupilo víc, než se mělo se vyrazilo do hospody na pivo, jen Alošek jel shánět náplast na bolavou prdel. Prosluněnou krajinou jsme vyrazili do Kácova, kde byl oběd. V hotelu se prezentoval Laco, který každému na oslavu svých narozenin zaplatil svíčkovou a pivo. Dík Laco. Místní pivovar byl jen zhlédnut s venčí, do hospody jsme se již nevešli, tak se jelo dál na Český Šternberk. Po vystoupání do areálu Sport hotelu Kácov nastalo dilema, jet po plánované cyklotrase č.19 nebo po zelené turistické. Vyhrála to zelená, prudký sjezd na následný výstup úzkou zarostlo pěšinou rozdělil partu. Sedák a já jsme to vzdali a vrátili se na trasu č.19, ostatní pokračovali dál, pak se vrátil Inošek, který individuálně pokračoval do Šternberku, cesto přes most na Sázavě se potkal s Honzou. Ostatní pokračovali dál po zelené, šprajc a nosné figury se opakovali. Při jedné havaroval Laco, před průserem ho zachránila přilba, která praskla. Všichni jsme se setkali až v hospodě pod hradem Šternberk. Pak už byl návrat na 19 se které opět někoho napadlo pokračovat do Ledečka podél řeky, zdálo se to jako dobrý nápad, přece nepoleze zase do kopců, když zelená vede podél vody. V tu chvíli všichni zapomněli na nějaké vrstevnice, a to se vymstilo. Na kopec jsme stejně museli, ale rozbitou úvozovou cestou s vymletém korytem, kde jsme s vypětím sil vytlačili kola nahoru, abychom s kopce dojeli po trase č.19 do Ledečka. Dlouhé stoupání a sjezd přes Mrchojedy zakončili sobotní putování.
V neděli nás čekala konečně oddechovka, ale to byla mylná představa. Jelo se podél Sázavy do Chocerad. Na vrcholu stoupání v Mrchojedech zjistil Sedák, že oprava duše, kterou dělal večer není dobrá, vrátil se zpět aby všechny nedostatky napravil. Po vystoupání na dlouhý kopec Inošek jako vedoucí jezdec neodbočil do Sázavy, ale vzal to rovnou na Rataje. Na svůj omyl přišel a posléze se vrátil a dojel nás sázavském klášteře, kde jsme na něho počkali. Projížďka Sázavou vyvrcholila cukrárně. Pak už po silnici a zpevněných cestách přes Stříbrnou Skalici, se zastávkou na pivo a polívku v hospodě Na Marjánce se dojelo do Chocerad. Cyklistů plno, hospod málo, a tak jsme byli rádi za liduprázdnou hospodu v sokolovně. Pomalý hospodský v teplákách, se nejprve omluvil, že to moc nemá, protože už končí sezonu, měl značný problém pochopit co si objednáváme. Nakonec nakrmil a napojil naši potřebu. Podávala se kačena se zelím a bramborové knedlíky s uzeným, samozřejmě pivo Ferdinand. Ota provedl opravu kola a dojel nás. Po obědě žádná cukrárna ale do sedel a dál podél vody až do Hvězdonic, po lávce na druhou stranu a zpět do kopce. V Komorním Hrádku jsme se spojili s Honzou a Aloškem, kteří jeli zkratko přímo z Chocerad. Cesta vedla lesem za motorestem Naháč. Následné putování cestami polesí Konopiště, lesem po rovině nahoru, dolů bylo zrádné. Já jsem havaroval, při výšlapu do prudkého kopce mě na mokřině sjela bota z pedálu, následoval pád hlava s kopce, nohy nahoře. Vypadalo to nebezpečně, ale nakonec to byl jen odřený loket a špinavý dres. Honza s Aloškem opět jeli jinudy ale záhy jsme se setkali. Další spočinutí bylo opět v Ostředku, na prosluněné terase při Ferdinandovi. Cesta byla shodná se Sedákovým návratem přes Ledečko. Jen Jezzík s Aldou a Honzou to vzali podél vody po zelené na lávku do domu. Večer byl zkonzumován zbytek alkoholu. Večer řešil Inošek záhadu svého kola, které nemělo dostatek elektrické energie.
Pondělí návrat domů. Po naložení bagáže blanenských se jelo domů. Pohodově jsme přijeli do Blansko ještě před polednem. Ostatní jeli na vlak, po obcích s povedenými názvy, proti větru ale z kopce až do Kolína, jako když je suchý Únor, tentokrát bez použití turistických zkratek ( po červené ). Na přání Aldy ještě pusu medvědům, kousek cesty podél Labe, tentokrát bez bahna a pádů do hospody a cukrárny, a výtahem s kolem na nástupiště a do Blanska a Brna.
Dík Jeseníkovi za zajištění ubytování a přípravu tras. Inošek si ověřil, že rozhodnutí o předání čestné funkce cyklovoda Toníkovi je krok správným směrem, věk nezastavíš. Klobouk dolů před Aloškem a Honzou, kteří vše absolvovali bez pomoci elektriky. Díky pánové že můžeme být s Vámi, a těšíme se na další setkání.
Ať již žije příprava na jaro 2026 / Laco Beskydy, Východní Čechy Podorlicko? /
Mapa-Pumpa + Inouch
Foto Jeseník
Foto Ježek
