JACEK 99 – Střílky.
Někým málo zodpovědným vypuštěný nápad, že by po loňském úspěchu i letos mohla JArní Cyklistická Expedice Klubu NASA (JACEK 99) směřovat na Ježkovu chalupu do Střílek se ujal bez ohledu na skutečnost, že na začátek června byl již pevně stanovený odjezd na rok odkládanou vodáckou tůru. Zpočátku se všichni tvářili tak, jako by nebyl vůbec žádný problém vyžádat si od rodiny dvakrát v rozmezí jediného měsíce několikadenní volno. Málokomu totiž hned napoprvé došlo, že některé ženy chtějí být aspoň na prvního máje políbeny vlastním mužem. A právě od 30. dubna do 2. května se mělo jezdit kolem Střílek na bicyklech.
Přes určité problémky se nakonec na cestu kromě KOPRA, HOCHA, SOLNIČKY a BUDKY rozhodli vyjet všichni kmenoví členové klubu NASA. VEJŠKA na důrazné doporučení manželky přibral i svého syna HONZU, takže bylo připraveno třináct jezdců. Na poslední chvíli se ze zdravotních důvodů omluvil TRIK. Tím se pověstná a nepříliš šťastná třináctka změnila na sympatickou dvanáctku. Nebyl nejmenší důvod očekávat nic jiného, než opětovný úspěch výpravy.
Den první – pátek 30. dubna.
Po desáté hodině dopolední, za slunečného počasí a líbezných melodií, které na klavíru v hale NASA vyluzoval jeden z pamětníků dávno již minulé sportovní slávy města, se začali sjíždět účastníci expedice.
Organizace zajištění zásob a odvozu batožin na místo určení byla tentokrát poněkud složitější než obvykle. I když nejel, nechal se HOCH přemluvit a opět perfektně pro kamarády připravil potřebné množství uzeného a klobásek. I VEJŠKA bez přemlouvání tradičně zajistil obvyklé množství bílého vína. Pouze s doprovodným vozidlem byl drobný problém. Nakonec se nabídla žena MAPY-PUMPY, že zavazadla na místo určení doveze. Po naložení zavazadel do stříbrné OCTAVIE nabídl KOPR kamarádům přípitek černým FERNETEM. Na zdar výpravy si přítomní ťukli a poté se kolona devíti jezdců vydala na cestu. Bylo domluveno, že VEJŠKA s HONZÍKEM vyjedou až odpoledne a JEŽEK, který už skoro týden žil a usilovně pracoval na střílecké chalupě, pojede s MARTINEM – loňským to průvodcem po krásách CHŘIBŮ, koloně ze Střílek naproti.
Od minulého roku doznala výbava mnohých jezdců podstatných změn. Na nových kolech seděli GABČA, SEXMAN, HAŠI a VEJŠKA. Zcela novou silou byl po úspěšné léčebné proceduře obdařen ZADÁK. Nový trikot si koupil a k šedesátinám od kamarádů novou přilbu dostal PECHÁČEK. MAPA-PUMPA si pořídil novou hustilku a LANDA si koupil nové brýle.
První úsek cesty byl pohodový. Moudrý kolektiv rozhodl, že se pojede podél Svitavy do Adamova, odtud údolím proti toku potoka do Křtin a dále stoupáním přes Bukovinu do Bukovinky. Při vzájemném předjíždění a hledání toho správného místa ve skupině, byl MAPA-PUMPA svými kamarády průběžně upozorňován na to, že mu značně šmatlá zadní kolo. Když už mu to skoro všichni řekli, tak na jedné ze zastávek nedostatek v přípravě svého bicyklu na dalekou cestu veřejně přiznal a zároveň vyjádřil přesvědčení, že to těch pár zbývajících kilometrů, než bude moci zasáhnout odborník VEJŠKA, snad ještě vydrží. Za Bukovinkou následoval dlouhý a krásný sjezd do Račic. Tam se v místní restauraci měla setkat skupina již notně žíznivých a mírně vyhládlých jezdců s JEŽKEM a MARTINEM. Přesně tak se i stalo.
Po obědě, který se vychutnával u společné tabule sestavené pouze pro ten účel z několika běžných hospodských stolů, se parta s melodií písně „Je, je, je je nás jedenáct, nejsem sám, …“ , vydala na další cestu. Opět pohoda. Slunce svítilo jako v létě, mírný vánek čeřil hladinu rybníka u Nemojan, svěží zeleň v zahrádkách kolem silnice uklidňovala oči i mysl.
Stejně jako při všech předchozích delších výletech se i tentokrát pod vlivem zákonů přirozeného výběru parta rozdělila na skupinu sportovně zdatných předjezdců a skupinku dojížděčů, kteří cestování v sedle prožívají velmi osobitým způsobem. Někdo se kochá pohledem do kraje, někdo po zimní pauze nestačí s dechem, někdo soustavně díky nadváze svůj bicykl přetěžuje a někdo zůstává vzadu prostě proto, aby podpořil dobrým slovem a názorným příkladem umdlévajícího kamaráda. Důležité je, že vždy po několika kilometrech se celá parta zase sjede na obvykle předem určeném místě. Ti nejzdatnější z předjezdců se po vyšlápnutí nepříjemného stoupáku občas sjedou i kousek zpět přesvědčit, proč se dojížděči ještě neobjevili.
S pocitem pohody a vědomím, že se po dalších sedmi kilometrech opět s předjezdci setkají v bohdalické hospodě, vjížděli těsně před půl třetí odpoledne do Rostěnic LANDA, PECHÁČEK a MAPA-PUMPA. Když se na konci Rostěnic LANDA ohlédl a zjistil, že silnice za ním zeje prázdnotou, otočil bicykl a jel se podívat, co zajímavého kamarády zdrželo. Po příjezdu na náves uviděl již stojícího PECHÁČKA se zkrvaveným obličejem a MAPU-PUMPU, jak ze silnice sbírá PECHÁČKOVO kolo. Zatímco byl PECHÁČEK odváděn do domku v sousedství hospody, aby se umyl a MAPA-PUMPA stručně líčil průběh událostí, vybalil LANDA lékárničku a spěchal PECHÁČKOVI pomoci s ošetřením. Při omývání odřenin peroxydem vodíku se krvácení poněkud zklidnilo. I když se PECHÁČKOVI při pádu na nose rozbily brýle, střepy zůstaly na silnici a naštěstí se do očí nedostaly. Ani nic v obličejové části hlavy se nezdálo být zlomené a mimo obav o osud druhého účastníka nehody, PECHÁČKA momentálně nic moc netrápilo.
Během omývání odřenin vyšlo najevo, že asi šestiletý klučina, který se bez předchozího varování těsně před přijíždějícím PECHÁČKEM rozhodl udělat se svým kolečkem na silnici otočku, je ošetřován o poschodí výš. V domku totiž bydlel nejen klučinův děda s babičkou, ale i jejich dcery s rodinami.
Hned po nehodě se nabídla jedna hodná paní, že doveze zraněné na ošetření do nemocnice. Po zjištění, že PECHÁČKŮV pád byl tak silný, že mu nová cyklistická přilba při nárazu na hlavě praskla a že i malý Tomáš má na čele podlitinu bylo zjevné, že odborné vyšetření bude vhodné. Nabídka ochotné paní byla přijata.
Po odjezdu auta s PECHÁČKEM, malým Tomášem a jeho maminkou do vyškovské nemocnice, požádal LANDA MAPU-PUMPU, aby jel se zprávou o situaci za kamarády do Bohdalic. Po krátké úvaze navrhl MAPA-PUMPA jiný plán. Vycházel z toho, že v nejbližší půlhodině by měl vesnicí projíždět jednak VEJŠKA s HONZÍKEM, jednak auto se zavazadly. Bylo tedy rozhodnuto. Po VEJŠKOVI se pošle klukům zpráva o situaci a auto s batožinou počká, aby po návratu z nemocnice se mohl PECHÁČEK svézt do Střílek a tam se podle situace rozhodnout, zda i přes nepříjemnou ozdobu obličeje s partou vytrvá, nebo zda se po vyložení zavazadel vrátí autem domů. No a LANDA s MAPOU-PUMPOU se potom vydají tempem sobě vlastním za dalšími zážitky směr Střílky.
Plán to byl perfektní, ale měl i své mouchy. První nepříjemností bylo, že došlo k mírnému časovému skluzu, takže VEJŠKA s HONZÍKEM v bohdalické hospodě už partu nedostihli. Aby podali hlášení o tom, že se úkol splnit nepodařilo a aby případně podpořili MAPU-PUMPU a LANDU v jejich úsilí o dosažení cíle cesty, vrátili se oba VEJŠKOVÉ na místo nehody. PECHÁČEK byl však stále ještě v nemocnici, takže se jali opět sami pronásledovat již dávno ztracené čelo skupiny.
Během čekání na PECHÁČKŮV návrat upozornil jeden znalec místních poměrů, jinak řidič autobusu, který těsně před nehodou přijel do vsi a zřejmě i viděl, co a jak se přihodilo, že by bylo vhodné informovat o nehodě policii. Vyjádřil se o nezodpovědnosti rodičů, kteří dovolí, aby si jejich ratolesti dělaly z poměrně frekventované silnice rodeo. Připomněl, že to ve vsi není první případ kolize projíždějících s nezletilým kaskadérem, že on jako profesionál touto vesnicí projíždí s obavami a že je nejvyšší čas, řádění malým nezbedům zatrhnout.
Po páté hodině se auto se zraněnými vrátilo z nemocnice. Malý Tomáš byl bez problémů, pouze oděrky a boule zdobily jeho čelo. To, že bude mít PECHÁČEK celý obličej pomalovaný zelenofialovými barvami od desinfekčních prostředků se dalo čekat. Překvapující však byl límec, který fixoval jeho krční páteř. A bylo zjevné, že se necítí vůbec dobře. Čekajícím kolegům sdělil, že po rentgenu se lékaři nezdálo být vše úplně v pořádku a tak byl odeslán ještě na vyšetření pomocí CT. Tam konstatovali, že sice momentálně žádnou nedobrotu nenašli, ale že je třeba ještě druhý den udělat kontrolní vyšetření. Tím bylo vše jasné.
Auto se zavazadly se vydalo dál s tím, že na zpáteční cestě přibere PECHÁČKA a jeho bicykl. Mezi tím se PECHÁČKOVI (který vzhledem k nastalé situaci prohlásil, že by mu přece jenom víc sedělo jméno PECH) navrhlo, zda by nebylo vhodné informovat policii. Po zvážení alternativ dalšího možného vývoje situace se tak i stalo.
Ještě dřív než se prázdný zavazadlový vůz ze Střílek vrátil, podařilo se vyřídit záležitost s policií. Sympatický příslušník na místě zjistil situaci, ale vzhledem k tomu, že nehodu zavinil nezletilec a PECHÁČEK odmítl jakékoliv odškodné, protokol ani nesepisoval. Pro případ, že by nastaly komplikace, zanechal však zúčastněným na sebe kontakt.
Po tabletce Valetolu se PECHÁČKOVI poněkud ulevilo. Čekání na auto zpříjemnila káva, na kterou pozvala PECHÁČKA, MAPU-PUMPU a LANDU do svého domku Tomášova babička s dědou. Při povídání si Tomáš PECHÁČKA stále prohlížel a možná i trochu záviděl, že se mu ve špitále nedostalo stejně bohatého pomalování, jako tomu pánovi. Asi si ale ani nepřipustil, že kdyby místo bicyklu jelo po silnici auto, mohla si jeho maminka už hledat černé šaty. Jak nehodu viděl MAPA-PUMPA, nedalo se srážce zabránit. Pouze prudké zabrzdění, které zřejmě PECHÁČKA vyhodilo ze sedla, zmírnilo pro Tomáše následky neodvratné kolize. A PECHÁČKA před mnohem horšími následky zachránila darovaná přilba.
První slova, která MAPA-PUMPA uslyšel po příjezdu auta šoférovaného vlastní ženou, nebyla zrovna lichotivá. Velmi důrazně se ho totiž ptala, proč s sebou vozí mobil, když ho má pořád vypnutý, takže se mu kluci z vedoucí skupiny nemohli dovolat. Jako naprosto nedostatečné bylo odmítnuto vysvětlení, že má slabé baterky a že nikdo z kluků stejně jeho číslo nezná. Všechno bylo jinak.
Když se skupina předjezdců v Bohdalicích nemohla svých dojížděčů dočkat, vydal se ZADÁK na průzkum. Nedojel však až k místu nehody do Rostěnic. Usoudil totiž, že tak moc zpátky by ti tři opozdilci přece jenom být nemohli a že si asi pro své putování zvolili jinou trasu. Když se z průzkumu vrátil, parta zhodnotila chování opozdilců jako vysoce nezodpovědné a protože někdo věděl, že MAPA-PUMPA má u sebe mobil, jali se pomocí veřejného telefonního automatu zjišťovat dotazem doma a v zaměstnání jeho číslo. Měli štěstí – číslo zjistili. Ale zároveň měli smůlu, protože MAPA-PUMPA měl přístroj vypnutý. Škoda, že velká snaha kamarádů nebyla korunována úspěchem a že až do příjezdu doprovodného vozidla setrvávali v obavách o osud chvostu celé skupiny.
Na důkaz toho, že opravdu byla již dříve projevena snaha pomocí mobilu informovat kluky aspoň po jejich dojezdu, oživil MAPA-PUMPA komunikační zázrak konce dvacátého století a tak jako několikrát před tím vylechtal na klávesnici číslo MARTINOVA telefonu ve Střílkách. To měl zase příznivou shodou okolností u sebe LANDA. Tentokrát se zadařilo a tak MARTIN na druhé straně spojové trasy mohl překvapeným dojížděčům oznámit, že před chvílí vyrazila s autem IRENA (jeho žena) a JEŽEK, aby je dovezli k již odpočívající partě. Poté, co byl MAPA-PUMPA svou ženou ujištěn, že pokud se nechá dovézt autem , tak je u ní srágora, došlo k rychlému rozloučení. Téměř dojemné bylo, když přišel k autu malý Tomáš, podal PECHÁČKOVI ruku a řekl: „Děkuji vám pane, že jste mě nepřejel“.
Bylo pár minut po sedmé hodině, když se MAPA-PUMPA s LANDOU vydali na další cestu. Asi po čtvrthodince u nich zastavilo auto jedoucí v protisměru. I když se chvilku zdráhali, nakonec přece jenom oba opozdilci rozmontovali svá kola, JEŽEK vše naložil, IRENA dupla na plyn a v osm večer již byli všichni pohromadě na dvorku JEŽČÍ chaloupky.
Nejdříve se důkladně probrala jak PECHÁČKOVA nehoda, tak následné nedostatky v komunikaci mezi oběma částmi výpravy. Poté se hutné informace zajedly uzeným. Na základě PECHÁČKOVA „posledního přání dne“ se z jeho zavazadla vypreparovala láhev meruňkovice a do poslední kapky se vypila na jeho zdraví.
I když bylo posledního dubna a na všech vhodných místech se pálily čarodějnice, u JEŽKA na dvorku se oheň nerozdělával. Nebylo co přikládat. V kuchyni se totiž kolem sporáku nemotala žádná ježibaba, ale JIRKA ze sousedství. Ten už loni prokázal své kuchařské kvality. I tentokrát přinesl na zakousnutí vlastnoručně nakládané okurky a různou zeleninu. Trochu se ještě pod hvězdami klábosilo, ale zdravá únava z cesty a dobré víno udělaly své. Postupně odpadající besedníci si hledali pelechy – někdo v chalupě, někdo venku. Na své již loni vyležené místečko na zahradě si rozložil spacák ŠVAGR-STRÝC, VEJŠKA a LANDA. K nim se přidal GABČA a po zjištění značné intenzity akustického pozadí nočního klidu v chalupě, zalehl pod stromy i VEJŠKŮV HONZÍK. Před tím však, než si rozložil svůj spacák se poptal, kde bude ložírovat táta a poté se přesunul na opačný konec vymezeného teritoria. Asi věděl proč. Avšak proti tomu, jak celou noc vyl sousedův pes, bylo VEJŠKOVO občasné chrupnutí jen šuměním vánku v korunách rozkvetlých jabloní.
Den druhý – sobota 1. května.
Kolem sedmé hodiny se do krásného rána začali probouzet ti nejčilejší. Soused JIRKA už pracoval v kuchyni a ohříval gulášek, který v hrnci pana Papina připravil doma MAPA-PUMPA se svoji ženou Boženou. S čerstvými rohlíky, které spolu s pivem z nedaleké prodejny přivlekli STŘEVLÍK, VEJŠKA a LANDA, chutnal guláš výborně.
Po snídani se jali oba VEJŠKOVÉ centrovat šmatlavé kolo MAPY-PUMPY. Za souhlasného přikyvování otce to HONZÍK provedl perfektně. Rachot v kuchyni a vůně dobré krmě nakonec vytáhly ze spacáků i HAŠIHO a ZADÁKA. Jak prozradil soused JIRKA, provázel je až do časných ranních hodin po okolních sešlostech u májových ohňů.
Když se všechno probudilo, najedlo a napojilo, byl nejvyšší čas k naplnění příslibu, který se předchozího večera dal MARTINOVI a IRENĚ. Protože počasí bylo vhodné a pole připravené, byla příležitost Svátek práce také prací oslavit. Měly se sázet brambory. Nakonec však oba hospodáři odmítli nabízenou pomoc s tím, že by ani po splnění úkolu na poli nemohl MARTIN vyjet s partou na kolech do terénu, protože musí ještě odpoledne svážet z lesa dřevo.
Ochuzena o možnost načerpání nových agrotechnických poznatků, vydala se pod JEŽKOVÝM vedením parta jedenácti jezdců na okružní putování po cestách i necestách okolí Střílek. Po silnici přes Koryčany se pokračovalo lesní silničkou do kopců. Asi po pěti kilometrech se i silnička opustila a následovalo strkání kol pěšinou do strmého svahu až k vrcholu Hory svatého Klimenta, poutního to místa zdejšího kraje.
Po opření kol o nově vystavěné základy románského kostelíku se věnovala čtvrthodinka prohlídce rovněž nově zbudované dřevěné kaple svatého Gorazda a soustavy na ráhně zavěšených železných trubek. Na ty podle vyvěšených instrukcí poutníci vyklepávali melodii chorálu „Hospodine, pomiluj ny…“. To se podařilo i VEJŠKOVI a hudebně zdatný GABČA k tomu přidal známou lidovku „Súsede, súsede, zabijte tu sviňu“. Po této hudební produkci a společném snímku do STŘEVLÍKOVA foťáku se opustil jistě stohlavý dav ostatních poutníků, kteří rovněž zasvětili první májový den posledního roku s jedničkou na začátku letopočtu, návštěvě tohoto posvátného místa.
Od Gorazdovy kaple se sjíždělo velmi rozbitou lesní cestou za dalšími, veskrze příjemnými zážitky. Záhy se dorazilo ke konci přehrádky, kterou zbudovali u Osvětiman. Pěšinou podél břehu obsednutého rybáři se přijelo až k hrázi. Protože LANDA projevil přání, že by si rád zaplaval, bylo zaveleno k malé zastávce. Ještě dříve však, než stačil vstoupit do chladných vod, předběhli ho ostatní kamarádi a pod HAŠIHO vedením se jali nacvičovat přírodopisné scénky na téma: „Tah bílých verlyb pobřežními vodami“. Rej nahých zadků na hladině a bujaré skotačení starších pánů ukončilo focení, které má dokumentovat, že 1.5.1999 v 11.00 hodin dopoledne se téměř celá parta z NASA omočila.
Od přehradní hráze se přes louku postupovalo k silnici, po které se pokračovalo přes Vřesovice a Josefinský Dvůr k výletní restauraci Kameňák. Byl čas oběda a tak si každý vybral něco na zahnání počínajícího hladu. Při čekání na jídlo se pomocí mobilu MAPY-PUMPY pozdravil v dalekém domově PECHÁČEK. Ten kamarádům sdělil, že i další kontrola soudržnosti jeho páteře proběhla uspokojivě a že i on právě obědvá. Po vzájemném přání dobré chuti se relace ukončila.
Posilněna a odpočata se vydala parta lesní silničkou na další putování. Záhy byl však asfalt vystřídán kamenitým povrchem a potom následovalo už jenom bláto. Po průjezdu a průchodu několika lesních a lučních silně podmáčených partií se přijelo na silničku, která ráno vyvedla partu z Koryčan do kopců. I když u velké mapy na odpočivadle „U křížku“ byly předneseny různé návrhy na další postup cesty, moudrý SEXMAN celkem snadno přesvědčil ostatní, že už toho bylo dost a je tedy vhodné pomýšlet na návrat. Dlouhý sjezd zpět na Koryčany byl odměnou za promáčené boty a blátem ohozená kola.
Hospoda v Lískovci byla posledním místem, kde se hasila cestovní žízeň. Po příjezdu na JEŽKŮV dvorek se dlouho hledal způsob, jak se bez velkého násilí dostat do zamčené chaloupky. Klíče totiž měl mít u sebe soused JIRKA. Ten však nebyl doma k nalezení a ani jeho trpělivá žena o něm nic nevěděla. Dveře do sklepa však byly otevřené a tak bylo možné průběžnou žízeň hned po příjezdu hasit stylem „z hrdla do hrdla“ všemi druhy dovezených a v chladu sklepa uložených nápojů. Během čekání na JIRKU se u stolku na sluncem zalitém dvorečku začal hrát mariáš a několik borců si při něm udělalo další radost.
Velká sláva nastala, když se náhle v chaloupce ozval rachot, cvakl zámek a ve dveřích se objevil sám rozespalý a všude všemi hledaný JIRKA. Prý si jen trochu zdřímnul. Protože ale netušil, že je již pozdní odpoledne, tak zřejmě vydatně dospával noční putování po májových táborácích.
V podvečer se vydala malá skupinka na obhlídku vesnice, místního hřbitova a hospůdky „U Sládka“. Tam se degustovaly rozmanité točené, chuťově zajímavé a neobvykle levné limonády. Večer se na dvorečku opět klábosilo o čerstvých i minulých zážitcích. Dojedlo se uzené, ochutnaly klobásky a soused JIRKA k obohacení jídelníčku přispěl čerstvě uvařenou zelňačkou. Na besedu přišla i IRENA s MARTINEM. Oznámili splnění všech svých prvomájových úkolů a byli zvědavi, kde všude parta pod JEŽKOVÝM vedením bloudila. Jak přibývalo noci, přibývalo i mraků na obloze. Bylo zjevné, že předpověď meteorologů se asi vyplní. Chystalo se na déšť. Přesto si ale všichni „zahradní spáči“ z minulé noci opět ustlali pod širákem a postupně se spolu s těmi, co nocovali v chalupě, odebrali do pelechů.
Zatím, co na zahradě opět celou noc vydatně vyl sousedův pes, v chalupě mu konkuroval MAPA-PUMPA. Mlaskáním, tichými nadávkami i silnými slovy se ho snažil několikrát během noci JEŽEK vzbudit a konzultovat s ním možnost snížení emise rozmanitě modulovaných zvuků. Protože však jinak velmi vstřícný MAPA-PUMPA neprojevil k pokusům o řešení této problematiky patřičné porozumnění, byl nakonec mírně rozmrzelým JEŽKEM několikrát během noci inzultován přesně mířenými hody nevyužitých polštářů. Je nanejvýš pravděpodobné, že i ostatní spáči si něco přihodili, protože ráno měl MAPA-PUMPA nastláno víc nad sebou než pod sebou.
Den třetí – neděle 2. května.
Kolem třetí hodiny se po krátkém mrholení spustil celkem vydatný liják. Zahradní ložnice se vyprázdnila, pouze LANDA na zahradě pokračoval pod příkrovem své igelitové ochrany ve snění až do rána.
K snídani uvařil soused JIRKA hned dvě polévky – frankfurtskou na sílu a fazolačku, která měla působit jako biologický akcelerátor při cestě k domovu. Opět byl za svou snahu veleben. Určité obavy však vzbuzoval jeho osud po odjezdu výpravy. Bylo skoro jisté, že s ním jeho žena za to, že jí tři dny zanedbával, asi delší dobu nepromluví.
Přípravy na odjezd vrcholily. Umylo se nádobí, batohy se vynesly pod stříšku na dvůr a JEŽEK s několika dobrovolníky začal uklízet. Protože se LANDA necítil ve formě, rozhodl se nečekat na ostatní a chtěl se vydat na cestu napřed, aby parta nemusela na něho všude dlouho čekat. Jen však sdělil svůj záměr, hned se k němu přidali další. A tak se neprodleně vydal na cestu v doprovodu MAPY-PUMPY, ŠVAGRA-STRÝCE, GABČI a HAŠIHO. Únik od zbytku party byl tak rychlý, že zapomněli na SEXMANA, který rovněž projevil přání cestovat jako předvoj. Ten je však záhy dojel, neboť asi po třech kilometrech se uprchlíci zastavili. GABČOVI totiž ušlo zadní kolo.
Těsně před dokončením opravy se přiřítili i zbývající jezdci, takže dál se pokračovalo už společně. Přes Lísky, Kunkovice a Nemochovice se po terénní vložce přes les a louku dojelo kolem pobořeného větrného mlýna do Chvalkovic a odtud již známou cestou do Bohdalic. V hospodě, ve které parta před dvěma dny marně čekala na své tři opozdilé kamarády, se doplnila vypocená tekutina. VEJŠKA, který při obhlídce bicyklů před hospodou zjistil, že ZADÁK veze zbytek točeného salámu a velkou salátovou okurku, podělil všechny malou chuťovkou. Tím byly poslední zásoby výpravy spotřebovány a vyjelo se dál. Na místě PECHÁČKOVA pádu před hospodou v Rostěnicích se zastavilo a společně se obhlédlo místo nehody. ZADÁK našel na silnici ještě pár střepů z PECHÁČKOVÝCH brýlí.
I když původně byla další zastávka plánována opět v Račicích, při čekání na LANDU se přímo před hospodou parta nečekaně dohodla na tom, že se doplnění tekutin udělá až po zdolání dlouhého kopce v Bukovince. To poněkud narušilo LANDOVU představu o tom, že zatímco budou kluci obědvat, rozchodí si neposlušnou nohu a do Bukovinky dorazí možná i jako první. Za podpory kamarádů, kteří se k němu cestou do kopce průběžně vraceli, však přece jenom nekonečné stoupání zdolal a spolu s ostatními mohl v bukovinské hospodě zalít vyschlý krk osvěžujícím mokem. Natočených piv bylo na stole dostatek. Pro celou partu je objednal SEXMAN, který do hospůdky dorazil první. Byl však velmi překvapen, když někteří z postupně dojíždějících kamarádů, zřejmě pod vlivem blížícího se domova, dali místo piva přednost limonádě. I přes tuto neočekávanou změnu se těm, kteří ctí tradici, podařilo vyprázdnit všechny načepované půllitry ještě dřív, než spadla pěna.
Dál bylo rozhodnuto nejet po silnici, ale pokračovat již několikrát vyzkoušenou lesní cestou do Jedovnic. Právě v okamžiku, kdy se při jízdě pěknou lesní partií ptal JEŽEK GABČI, jak je spokojen se svým novým bicyklem a GABČA nešetřil chválou, zadní kolo mu opět ušlo. Již podruhé tento den bylo třeba kolo přezout. Při té příležitosti GABČA zjistil, že má ve výbavě před chvílí pochváleného bicyklu i vynikající pumpu, která ve své rukojeti skrývá nejen lepení na duše, ale i montážní páky. Stejné jako ty, které si jak ráno, tak i před chvílí vypůjčil na demontáž pláště od MAPY-PUMPY. Zatímco pomocí trojhranného pilníčku zvětšovali MAPA-PUMPA, JEŽEK a GABČA kulatou díru v ráfku tak, aby se tam mohl vejít ventilek náhradní duše, pokračoval LANDA za ostatními se zprávou o důvodu zdržení kamarádů.
V hospůdce „V chaloupkách“ se zase všichni sešli. Pouze MAPA-PUMPA nezasedl ke společnému stolu a spěchal dál, aby mohl se svým „Stříbrným šípem“ vyrazit na zpáteční cestu do Střílek pro zavazadla výpravy. Po pozdním obědě a potvrzení titulu LIKVIDÁTOR, který byl GABČOVI za zásluhy o znepojízdnění několika kol udělen již při první cyklovýpravě NASA na Sněžné, se znavená společnost vydala na poslední krátkou etapu směrem k domovům. Rovinka před velkoprodejnou MANA byla místem, kde se expedice JACEK 99 rozešla s obvyklým zvoláním: „TAK AHOJ PŘÍŠTĚ !“.
Závěrečné poznámky.
1) I když mnozí prohlašovali, že se po návratu domů chovali celkem čile, je možné považovat za věrohodné pouze líčení dozvuků výpravy, jak je podal MAPA-PUMPA. Jedině ten prokazatelně vyvíjel v pozdním odpoledni a večer ještě velmi silnou aktivitu. Po příjezdu vyměnil totiž bicykl za stříbrnou OCTAVII a jel zpět do Střílek pro zavazadla. Při rozvážce batožiny po příbytcích kamarádů pak zjistil, že mnohé batohy přebíraly s chápavým úsměvem manželky, protože jejich mužné polovičky se po koupeli a kaloricky vydatné svačince uložili do ústraní, aby si ve snu utřídili všechny právě zažité skutečnosti.
2) GABČA si svůj nový bicykl pochvaloval zcela oprávněně. Při kontrole u prodejce bylo totiž zjištěno, že za dvě děravé duše může skrytá montážnická vada na ráfku kola. Reklamace byla uznána a lze tudíž zcela neoprávněně potvrzený titul „LIKVIDÁTOR“ GABČOVI dočasně odejmout.
3) PECH-PECHÁČEK se z nebezpečného pádu na hlavu postupně zotavuje. Všichni doufají, že rozmanité, dosud přetrvávající následky (mimo toho, že se nehýbá ještě úplně tak, jako před touto příhodou a nechce ani jet na další klubovou výpravu), časem zcela vymizí.
