Jak jsme pobývali na Chlumu.
(psáno perem HOCHA)
Jistě si vzpomínáte, že KOPR vypustil před časem při sezení v horku potírny NASA zajímavý nápad. Navrhl oslavit neopakovatelný, leč z historického hlediska málo významný okamžik výskytu mnoha devítek v datu a čase (9.9.1999, 9 hodin, 9 minut) na některém neobvyklém místě.
Postupně padlo několik návrhů. Po vyloučení všech extrémů se ujal návrh na dvoudenní výstup na kopec Chlum. Správnost volby podporovalo několik pádných argumentů. Především se tento kopec (Malý Chlum – 489 m), lidově zvaný Baba, nachází téměř za humny NASA. Dále je nepominutelné, že v těsném sousedství Baby je druhý menší kopec (Velký Chlum – 464 m), nazývaný místními Čert. Oba Chlumy se v ladných křivkách vzpínají z mírně zvlněné krajiny k obloze, takže se jim od pradávna říká „Prsa Moravy“. A právě spočinout na těchto místech v okamžiku zjevení nebývalého množství devítek v časomíře se mnohým jevilo být zajímavé. Obdobná příležitost se totiž naskytne až za 223 roků, 13 hodin a 13 minut, a to ve 22 hodin, 22 minut roku 2222.
Je ale třeba po pravdě poznamenat, že původně nikoho ani nenapadlo přisuzovat výpravě na Chlum jiný, než čistě poznávací a snad i trochu symbolický význam. Je totiž všeobecně známo, že se v této lokalitě líbilo již starým Keltům, což dosvědčují i nálezy archeologů. A právě představa nočního pobytu v místech, kde již před třemi tisíci lety Keltové svými obřady usmiřovali přírodní božstva, se mohla někomu jevit jako vysoce inspirativní. Teprve na místě samém se ale ukázalo, že se mezi účastníky výpravy vyskytují rovněž jedinci, kteří zřejmě pod vlivem vzpomínek na doby minulé, přisuzují nočnímu ležení na Babě i erotický nádech.
O výpravu na Chlum projevila zájem většina vysanů z NASA. Příprav na výstup se jako obvykle zhostili všichni velmi zodpovědně. LANDA dodal na přepravu mrtvé zátěže zahraniční automobil tovární značky Trabant, vlastním jménem „Hraboš“. Ten se podařilo naplnit až do posledního místečka vším možným i nemožným a na střeše ještě zbylo místo pro transparent, který pro tuto mimořádnou chvíli vlastnoručně zhotovil HOCH.
Jako první stanuli na úpatí kopce Chlum 8.9.1999 v odpoledních hodinách LANDA s „Hrabošem“ a poté i HOCH, který dorazil na bicyklu ze své nedaleké rodné vísky Doubravice. Po chvíli začali přijíždět i první předjezdci hlavního peletonu. Na otázku, kde jsou ostatní, shodně odpověděli, že rychlostní průměr cyklopeletonu jim kazil klubový čtyřnohý přítel CID a že prý ho měl LANDA uvázat na střechu „Hraboše“, když tam ještě zbylo místo. Ještě že tomu dobrák CID nerozuměl, protože by jistě na tuto nemístnou poznámku reagoval po svém psím způsobu a minimálně by si autora takových řečí označkoval zvednutou levou zadní.
Ale protože vysani jsou partou dobráků, nepadaly nemístné poznámky jen na CIDOVU němou tvář, ale i na „Hraboše“, zvaného též „pryskyřičník pádivý“. Toho chtěl LANDA původně zanechat zaparkovaného pod kopcem. Kamarádům se ale nějak nezdálo, že by museli celý náklad vynášet na vrchol kopce na vlastních zádech. A tak začali hecovat. Po krátkém psychologickém nátlaku, který spočíval v pohrůžce, že pokud se „Hraboš“ nepohne sám, tak ho na kopec potupně vynesou, se „Hraboš“ i jeho pilot LANDA rozpálili tak, že za mohutného burácení motoru „Hraboš“ finišoval vzhůru a udiveným vysanům vzápětí zmizel v nedohlednu. Zůstalo po něm jen nepříjemně zapáchající ovzduší a pár barevných čmoudíků.
Když později i údivem zkoprnělí vysani stanuli na náhorní planině po boku hrdinného a dosud dýmajícího „Hraboše“, nešetřili chválou a uznáním nad výkonem, který jim ušetřil mnoho sil a času. Na počest zdolání vrcholu se vyprahlí vysani vrhli do útrob expedičního vozidla pro nápoje vyrobené z ryze přírodních surovin jako je chmel, žito nebo švestky a začali s jejich degustací. Poté byl „Hraboš“ přinucen vyvrhnout celý svůj obsah mezi zúčastněné. Ti se na něj s jásotem vrhli a začali budovat tábor.
Po postavení stanů a obstarání dřeva se všichni vysani sesedli u táborového ohně. Za soustavné likvidace různých iontových nápojů se někteří odrostlejší skautíci zapojili do příprav indiánského papiňáku, zvaného též „Setonův hrnec“. Iniciátorem této akce byl KOPR.
Potřebnou jámu se v kamenité půdě podařilo vykutat až na druhý pokus. Když se usoudilo, že kameny v ohništi jsou již dostatečně rozpálené, přenesly se do vykopané díry. Na to se (v alobalu pečlivě zabalené) uložilo maso, patřičně proložené česnekem, cibulí a další zeleninou. Pod dohledem KOPRA se vše opět zahrnulo horkými kameny a poté hlínou. Otvorem vzniklým po vytažení kůlu se k zasypaným horkým kamenům nalila voda. Otvor, ze kterého začala unikat pára, se ucpal drnem a místo s budoucí lahůdkou se opustilo. Nastal čas opékání buřtů, zalévání hrdel, zpěvů písní známých a později i zcela neznámých.
S přibývající hladinou iontů v krvi se ladný zpěv pod hvězdnatou oblohou začal měnit v táhlé vytí hladových vlků. To tak vyděsilo chudáka CIDA, že se uchýlil do připraveného pánova stanu. Zde se uvelebil v HOCHOVĚ spacáku. Později ho však musel nedobrovolně opustit a byl vykázán na místo hlídače u vchodu. Rovněž VEJŠKA předčasně opustil své kamarády a jal se je rušit svým mohutným chrápáním.
Vyčerpaní vysani z posledních sil přemístili svá švestkovými ionty nasycená těla do pozice nekrytě ležících střelců a spočinuli v bojové pozici „padni kam padni“. Jen LANDA zůstal na stráži po celou noc, užíval si pohledu do hlubin zářícího vesmíru a jako dávný prapředek udržoval táborový oheň. Ticho noci občas prořízlo mohutné VEJŠKOVO chrápání, které se mísilo s výkřiky typu: „No, CIDE, co děláš, seš blbej nebo co?“. Těmito lichotivými slovy se snažil KOPR usměrňovat svého čtyřnohého přítele, který se jej snažil vyšťuchat z teplé karimatky.
Vycházející slunce ozářilo náhorní planinu a probudilo vysany do nádherného dne. Ten byl na povel VEJŠKY zahájen ranní hygienou – čištěním zubů zbytky slivovice. Poté se pozornost všech obrátila k indiánskému Papinovu hrnci. Přes veškerou péči se v něm však nepodařilo uvést maso do poživatelné podoby. Na vině byla asi velká tepelná vodivost zeminy, ve které byl hrnec zbudován.
Ale i s tímto malým nedostatkem si většina vysanů zdárně poradila. Jen přítel CID nechápavě sledoval, jak se placky naloženého masa opékají na rozpálených kamenech a na něj zbyly zase jen špekáčky a umělá strava. I když mu ji jeho pán – KOPR servíroval na stříbrné míse, bylo na něm znát, že by si to s konzumenty nedopečených masových plátků rád vyměnil.
Po snídani následovala exkurze po plochém a značně rozlehlém vrcholu Baby. Všichni obdivovali nádherný rozhled do širého okolí. Zastávka u archeology obnažených zbytků keltského opevnění byla doplněna LANDOVOU odbornou přednáškou. Posluchači byli zasvěceni do tajů osidlování tohoto kraje našimi prapředky – dávnými Kelty. Přednášku doplňoval svými znalostmi i KOPR.
Čas se pomalu nachýlil ke svému vrcholnému devítičíslí, a proto se všichni přemístili zpět do tábora, kde začalo odpočítávání. Okamžik naplnění času byl i povelem k naplnění sklenic. Vše bylo řádně odpočítáno, vypito a fotograficky zdokumentováno. Na krásných fotkách jsou zvěčněni: CID, KOPR, HOCH, PECH – PECHÁČEK, LANDA, ŠVAGR – STRÝC, SEXMAN, JEŽEK, STŘEVLÍK, GABČA, VEJŠKA, ZADÁK, LACO a MAPA – PUMPA (fyzicky sice nebyl přítomen, ale jeho image je na fotce zastoupeno společně drženou automapou a cyklopumpičkou).
Radost vysanů z krásně prožitých společných chvil na ňadru Baby nebrala konce. Dokonce padl návrh, aby se tento vrchol stal jakýmsi kultovním místem vysanů NASA, kde by se mohla pravidelně konat další podobná setkání.
I když se nikomu nechtělo hned tak opustit toto tajemnem prodchnuté místo, dal LANDA povel k pomalému úklidu a sbalení tábora. Zábava je zábava a povinnost je povinnost.
Jako první opustil tábor JEŽEK, který se vydal na dlouhou, téměř osmdesátikilometrovou cestu do svého doupěte ve Střílkách. Tam ho toužebně očekávala paní Ježková i s Ježčaty. Všichni mu popřáli šťastnou cestu a vítr v zádech.
Když bylo všechno sbaleno a opět našlapáno do útrob „Hraboše“, LANDA ještě zkontroloval, zda jsou dobře zahlazeny stopy po nočním táboření a cyklistické družstvo se vydalo na zpáteční cestu, která vedla přes Oboru do Doubravice s plánovanou zastávkou v restauraci „Na rozcestí“.
Sestup s hory nebyl, jak se ukázalo, nikterak jednoduchý. Cesta vedla úvozem, který byl značně zbrázděn erozí půdy a proto někteří zvolili jednodušší ústupovou polní cestu. Když se na Oboře peleton formoval do konečné podoby, zjistilo se, že chybí ŠVAGR-STRÝC. Po chvíli čekání a různých úvah se VEJŠKA vydal hledat ztraceného kamaráda. Po jejich brzkém návratu nebylo ani třeba podrobně ohledávat ŠVAGROVY ostatky. Již z nemalé vzdálenosti bylo totiž dobře patrné, že jeho obličej zdobil na několika místech krásný silniční ekzém. Prý v důsledku silného nárazu bočního větru se mu nepodařilo bravurně zvládnout jízdu zvrásněným terénem. Chvíli jsme nechápali o jakém větru je řeč, když bylo úplné bezvětří, ale nakonec jsme byli všichni rádi, že se mu nestalo nic horšího. Od toho jej totiž opět zachránila jezdecká přilba.
S konstatováním, ať si z toho nic nedělá a že mu to opravdu moc sluší, se pokračovalo po předem vytýčené ústupové trase do restaurace „Na rozcestí“. Tam v důsledku nastupujících abstinenčních příznaků bylo rozhodnuto polít jazyk jedním točeným. A tak se také stalo. Jen CID chlemtal před restaurací vodu z kastrolu jako o závod.
Ještě jednou se v rychlosti zhodnotila celá akce a poté někteří vyrazili zdolat poslední kilometry závěrečné etapy k domovům. Před restaurací se opět ztratil ŠVAGR – STRÝC a SEXMAN. Kdosi prohlásil, že ŠVAGR – STRÝC jel asi ten ekzém rozjezdit a SEXMAN že si plánoval malou zastávku na svých nedalekých latifundiích. Zřejmě si chtěl ještě zrýt kousek záhonu. Způsobilý byl pro tuto činnost dostatečně.
Zbytek peletonu se vydal už opravdu na poslední zastávku u HOCHA. Po milém přivítání s paní domu se společně ochutnalo něco přepálené ovocné šťávy z plodů HOCHOVY zahrádky. Všem moc chutnalo. Byl to poslední zlatý hřeb celé akce CHLUM 99. Poté se již opravdu zbyteček peletonu vrávoravě vyhoupl do sedel svých kol. Po krátkém rozloučení a mírném kličkování (jako by se někteří vyhýbali nějakým hřebíkům na silnici) se vydali zpět do reality běžného života.
Závěrečná poznámka.
Zprávu, kterou sepsal HOCH, následně lehce upravil LANDA. Oba se těší na další krásné chvíle, které snad ještě v budoucnu prožijí se svými kamarády z NASA.
